1Maar God had Noach en de dieren in de ark niet vergeten. Hij stuurde de wind over het water en langzaam begon het water te zakken.2De ondergrondse wateren keerden weer terug naar hun normale loop en het hield op met regenen.3Het water zakte na honderdvijftig dagen weg en4op de zeventiende dag van de zevende maand liep de ark op de toppen van het Araratgebergte vast.5Drie maanden later kwamen ook de andere bergtoppen boven het zakkende water uit.6Na nog eens veertig dagen opende Noach het venster dat hij in de ark had gemaakt,7en liet een raaf los. Deze vloog heen en weer, net zo lang tot de aarde weer droog was.8Daarna liet Noach een duif los om te kijken of de aarde al droog was,9maar de duif vond nergens een plek om neer te strijken en vloog terug naar de ark. Het water stond nog te hoog. Noach stak zijn hand uit en zette de duif weer terug in de ark.10Een week later probeerde Noach het nog eens.11De duif vloog weg om tegen de avond terug te keren met een olijfblad in haar snavel. Zo wist Noach dat het water bijna weg was.12Na een week liet hij de duif nog een keer los en nu kwam zij niet meer terug.13Op de eerste dag van de eerste maand in het jaar dat Noach zeshonderdeen werd, opende Noach de deur van de ark en zag dat het water zich had teruggetrokken.14Er gingen nog eens acht weken voorbij voordat de aarde helemaal droog was.15Toen zei God tegen Noach:16‘U mag de ark verlaten, met uw vrouw, zonen en schoondochters.17Laat alle dieren, de vogels, het vee en alle kruipende dieren los, dan kunnen zij zich weer voortplanten en de aarde vullen.’18Noach, alle andere mensen en alle grote en kleine dieren en de vogels gingen van boord.19In paren en groepen kwamen de dieren uit de ark.20Toen bouwde Noach een altaar en offerde een aantal dieren en vogels die de HERE had aangewezen als offerdieren.21De HERE was blij met Noachs offer en zei bij Zichzelf: ‘Ik zal nooit meer zoiets doen. Nooit zal Ik de aarde meer zo zwaar vervloeken en alle levende wezens vernietigen. Ook al is de mens vanaf zijn vroegste jeugd geneigd het slechte te doen en zondigt hij nog zo veel.22Zolang de aarde blijft bestaan, zullen zaaitijd en oogsttijd, koude en warmte, winter en zomer, dag en nacht niet ophouden.’
ODPOČINUTÍ - — Obnova země - Bůh spoutává rozběsněné vodstvo a oznamuje Noemu, že soud nad porušeným stvořením skončil.
1 Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.2 Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.3 Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.5 A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.6 Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,7 a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.8 Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.9 Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.10 Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.11 A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.12 Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.13 Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
— Nový počátek - Bůh vyvádí Noeho z archy, přijímá oběť a zabezpečuje život na zemi.
15 I promluvil Bůh k Noemu:16 „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.17 Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.19 Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.20 Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. 22 Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“