1Ein Lied Davids, nach der Melodie »Eine Hirschkuh am Morgen«.2Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? Warum hilfst du nicht, wenn ich schreie, warum bist du so fern? (Ps 42,10; Mk 15,34)3Mein Gott, Tag und Nacht rufe ich um Hilfe, doch du antwortest nicht und schenkst mir keine Ruhe.4Du bist doch der heilige Gott, dem Israel Danklieder singt!5Auf dich verließen sich unsere Väter, sie vertrauten dir und du hast sie gerettet. (2Mo 3,7; 2Mo 14,13; Ri 2,18)6Sie schrien zu dir und wurden befreit; sie hofften auf dich und wurden nicht enttäuscht.7Doch ich bin kaum noch ein Mensch, ich bin ein Wurm, von allen verhöhnt und verachtet. (Jes 41,14; Jes 52,14; Jes 53,3)8Wer mich sieht, macht sich über mich lustig, verzieht den Mund und schüttelt den Kopf: (Mt 27,43; Mk 15,29; Weis 2,18)9»Übergib deine Sache dem HERRN, der kann dir ja helfen! Er lässt dich bestimmt nicht im Stich! Du bist doch sein Liebling!«10Ja, du hast mich aus dem Mutterschoß gezogen, an der Mutterbrust hast du mich Vertrauen gelehrt. (Ps 71,6)11Seit dem ersten Atemzug stehe ich unter deinem Schutz; von Geburt an bist du mein Gott.12Bleib jetzt nicht fern, denn ich bin in Not! Niemand sonst kann mir helfen!13Viele Feinde umzingeln mich, kreisen mich ein wie wilde Stiere.14Sie reißen ihre Mäuler auf, brüllen mich an wie hungrige Löwen.15Ich zerfließe wie ausgeschüttetes Wasser, meine Knochen fallen auseinander. Mein Herz zerschmilzt in mir wie Wachs.16Meine Kehle[1] ist ausgedörrt, die Zunge klebt mir am Gaumen, ich sehe mich schon im Grab liegen – und du lässt das alles zu! (Joh 19,28)17Eine Verbrecherbande hat mich umstellt; Hunde sind sie, die mir keinen Ausweg lassen. Sie zerfetzen mir Hände und Füße.[2]18Alle meine Rippen kann ich zählen; und sie stehen dabei und gaffen mich an.19Schon losen sie um meine Kleider und verteilen sie unter sich. (Mk 15,24; Joh 19,23)20Bleib nicht fern von mir, HERR! Du bist mein Retter, komm und hilf mir!21Rette mich vor dem Schwert meiner Feinde, rette mein Leben vor der Hundemeute!22Reiß mich aus dem Rachen des Löwen, rette mich vor den Hörnern der wilden Stiere! HERR, du hast mich erhört!23Ich will meinen Brüdern von dir erzählen, in der Gemeinde will ich dich preisen: (Ps 40,10; Ps 66,16; Ps 107,31; Hebr 2,12; Tob 12,6)24»Die ihr zum HERRN gehört: Preist ihn! Alle Nachkommen Jakobs: Ehrt ihn! Ganz Israel soll ihn anbeten!25Kein Elender ist dem HERRN zu gering; mein Geschrei war ihm nicht lästig. Er wandte sich nicht von mir ab, sondern hörte auf meinen Hilferuf.«26Darum danke ich dir, HERR, vor der ganzen Gemeinde. Vor den Augen aller, die dich ehren, bringe ich dir die Opfer, die ich dir versprochen habe. (Ps 66,13)27Die Armen sollen sich satt essen; die nach dir, HERR, fragen, sollen Loblieder singen; immer möge es ihnen gut gehen! (5Mo 14,29)28Alle Völker sollen zur Einsicht kommen; von allen Enden der Erde sollen sie zum HERRN umkehren und sich vor ihm niederwerfen. (Ps 96,7)29Denn der HERR ist König, er herrscht über alle Völker.30Vor ihm müssen die Mächtigen sich beugen,[3] alle Sterblichen sollen ihn ehren, alle, die hinuntermüssen ins Grab.31Auch die kommende Generation soll ihm dienen, sie soll hören, was er getan hat. (Jos 4,6)32Und sie soll ihren Nachkommen weitererzählen, wie der HERR eingegriffen hat, wie treu er ist.
1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání?3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid.4Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.5Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval.6K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni.7Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa.8Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá:9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí.11Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty!12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník!13Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští.14Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi!15Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém.16Patro mám suché[1] jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě!17Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,[2]18všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají,19o moje šaty dělí se, o moje roucho losují.20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!21Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!
II.
22Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola!23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit:24Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej!25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá!26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli.27Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky!28Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy.29Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy!30Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou!31Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky.32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!