Psalm 18 | Gute Nachricht Bibel 2018

Gute Nachricht Bibel 2018

Dank für Gottes Hilfe

1 Von David, dem Vertrauten des HERRN. Er sang dieses Lied zum Dank dafür, dass der HERR ihn vor Saul und allen anderen Feinden gerettet hatte. (2Sam 22,1) 2 Damals sang er: Ich liebe dich, HERR, denn durch dich bin ich stark! 3 Du mein Fels, meine Burg, mein Retter, du mein Gott, meine sichere Zuflucht, mein Beschützer, mein starker Helfer, meine Festung auf steiler Höhe! (Ps 31,3; Ps 61,3; Ps 71,1; Ps 71,3; Ps 91,2; Ps 144,2)

Ps 31,3Ps 61,3Ps 71,1Ps 71,3Ps 91,2Ps 144,2

4 Wenn ich zu dir um Hilfe rufe, dann rettest du mich vor den Feinden. Ich preise dich, HERR! 5 Ich war gefangen in den Fesseln des Todes, vernichtende Fluten stürzten auf mich ein, (Ps 30,4; Ps 116,3) 6 die Totenwelt hielt mich mit Schlingen fest, die Falle des Todes schlug über mir zu. 7 In meiner Verzweiflung schrie ich zum HERRN, zu ihm, meinem Gott, rief ich um Hilfe. Er hörte mich in seinem Tempel, mein Hilferuf drang durch bis an sein Ohr. 8 Da wankte und schwankte die Erde, da bebten die Fundamente der Berge, sie zitterten vor seinem Zorn. (Ri 5,4; Ps 99,1; Nah 1,5) 9 Aus seiner Nase quoll dunkler Rauch, aus seinem Mund schossen helle Flammen und glühende Asche sprühte hervor. (2Mo 19,18) 10 Er neigte den Himmel tief auf die Erde und fuhr hernieder auf dunklen Wolken. (Ps 144,5) 11 Er ritt auf einem geflügelten Kerub und schwebte herab auf den Flügeln des Sturms. (2Mo 25,18; Ps 104,3; Hes 1,22) 12 Er hüllte sich ein in Finsternis, in Regendunkel und schwarzes Gewölk. 13-14 Sein strahlender Glanz verscheuchte die Wolken mit Hagelschlägen und glühenden Steinen. Dann ließ er im Himmel den Donner grollen, laut dröhnte die Stimme des höchsten Gottes. (Ps 77,18) 15 Er schoss seine Pfeile und verjagte meine Feinde; er schleuderte Blitze und stürzte sie in Schrecken. 16 Da zeigte sich der Grund des Meeres, das Fundament der Erde wurde sichtbar, als du, HERR, deinen Feinden drohtest und ihnen deinen Zorn zu spüren gabst. (Ps 77,17; Jes 51,9) 17 Vom Himmel her griff seine Hand nach mir, sie fasste mich und zog mich aus der Flut, (Ps 32,6) 18 entriss mich meinem mächtigen Feind, den überstarken Gegnern, die mich hassten. 19 Sie überfielen mich am Tag meines Unglücks, jedoch der HERR beschützte mich vor ihnen. 20 Rings um mich machte er es weit und frei. Er liebt mich, darum half er mir. 21 Der HERR hat mir meine Treue vergolten; er hat mir Gutes getan, denn meine Hände sind rein. (Ps 15,1) 22 Stets ging ich die Wege, die er mir zeigte; nie habe ich mich durch Schuld von ihm entfernt. 23 Seine Anordnungen standen mir immer vor Augen und seine Befehle wies ich nie zurück. 24 Ich tat genau, was er von mir verlangte, und ging dem Unrecht immer aus dem Weg. 25 Ja, der HERR hat meine Treue vergolten; er sieht es, meine Hände sind rein. 26 Den Treuen, HERR, hältst du die Treue; für vollen Gehorsam gibst du volle Güte; 27 den Reinen zeigst du dich in reiner Klarheit; doch den Falschen begegnest du als Gegner. 28 Die Erniedrigten rettest du aus Unterdrückung, aber die Hochmütigen holst du vom hohen Ross. (Ps 9,13; Lk 1,52) 29 Du lässt mein Lebenslicht strahlen, HERR. Du selbst, mein Gott, machst mir das Dunkel hell. (Hi 29,3; Ps 36,10) 30 Mit dir, mein Gott, erstürme ich Schutzwälle, mit dir springe ich über Mauern. 31 Alles, was dieser Gott tut, ist vollkommen, was der HERR sagt, ist unzweifelhaft wahr. Wer in Gefahr ist und zu ihm flieht, findet bei ihm immer sicheren Schutz. (Ps 12,7) 32 Kein anderer als der HERR ist Gott! Nur er, unser Gott, ist ein schützender Fels! (Ps 18,3; Jes 44,8) 33 Er ist es, der mir Kraft zum Kämpfen gibt und einen geraden, gut gebahnten Weg. 34 Er macht meine Füße gazellenflink und standfest auf allen steilen Gipfeln. 35 Er bringt meinen Händen das Fechten bei und lehrt meine Arme, den Bogen zu spannen. 36 HERR, du bist mein Schutz und meine Hilfe, du hältst mich mit deiner mächtigen Hand; dass du mir nahe bist, macht mich stark. 37 Du hast den Weg vor mir frei gemacht, nun kann ich ohne Straucheln vorwärtsgehen. 38 Ich verfolgte meine Feinde, holte sie ein und ließ nicht ab, bis sie vernichtet waren. 39 Ich schlug sie zu Boden, sie kamen nicht mehr hoch, erschlagen fielen sie vor meine Füße. 40 Du gabst mir die Kraft für diesen Kampf, du brachtest die Feinde in meine Gewalt. 41 Sie mussten vor mir die Flucht ergreifen, alle, die mich hassten, konnte ich vernichten. 42 Sie schrien um Hilfe, doch da war kein Retter. Sie schrien zu dir, HERR, doch du gabst keine Antwort. 43 Ich zermalmte sie zu Staub, den der Wind aufwirbelt. Ich fegte sie weg wie den Straßenschmutz. 44 Du rettest mich vor rebellischen Leuten und machst mich zum Herrscher ganzer Völker. Mir unbekannte Stämme unterwerfen sich, (Ps 2,8) 45 Ausländer kommen und kriechen vor mir, sie hören, was ich sage, und gehorchen sofort. 46 Sie haben keine Kraft mehr zum Widerstand, zitternd kommen sie hervor aus ihren Burgen. 47 Der HERR lebt! Ihn will ich preisen, meinen schützenden Fels! Gott, meinen Retter, will ich rühmen! (Ps 18,3) 48 Er hat mich Rache nehmen lassen, er hat mir die Völker unterworfen 49 und mich vor zornigen Feinden gerettet. Er hat mir den Sieg gegeben über meine Gegner und mich ihren grausamen Händen entrissen. 50 Darum will ich dich preisen und deinen Ruhm besingen unter den Völkern. (Ps 108,4; Röm 15,9) 51 Du schenkst deinem König große Siege, du erweist deinem Erwählten deine Güte. Das tust du für David und seine Söhne in allen kommenden Generationen. (2Sam 7,16; Ps 20,7)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.^[1] I. 2 Miluji tě, Hospodine, sílo má! 3 Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad. 4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! 5 Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, 6 provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. 7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. 8 Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. 9 Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. 10 Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! 11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. 12 Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. 13 Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, 14 Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! 15 Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! 16 Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! 17 Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, 18 vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. 19 Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, 20 vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! II. 21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. 22 Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! 23 Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, 24 zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. 25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima. 26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, 27 s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. 28 Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš. 29 Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách. 30 S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! 31 Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! III. 32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh? 33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, on činí dokonalou cestu mou. 34 Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny. 35 Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový. 36 Podal jsi mi štít své spásy, podepřel jsi mě svou pravicí, sklonil ses, abys mě povýšil! 37 Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou. 38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil. 39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy! 40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou. 41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval. 42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď. 43 Jako prach ve větru rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!^[2] 44 Z různic v lidu zachránils mě, za vůdce národů jsi mě postavil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi! 45 Jen co mě uslyší, ihned poslouchají, cizáci krčí se přede mnou. 46 Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor! IV. 47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana! 48 Bůh dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy, 49 zprostřed nepřátel mě vyvádí. Pozvedáš mě nad mé soky, před násilníkem zachráníš. 50 Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím! 51 Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!