Psalm 105 | Gute Nachricht Bibel 2018

Gute Nachricht Bibel 2018

Gott hält sein Versprechen

1 (Verse 1-15: 1 Chr 16,8-22) Dankt dem HERRN! Macht seinen Namen überall bekannt; verkündet allen Völkern, was er getan hat! (Ps 96,3) 2 Singt und spielt zu seiner Ehre, ruft euch seine Wunder ins Gedächtnis! 3 Seid stolz auf ihn, den heiligen Gott! Seid voller Freude über ihn, ihr, die ihr nach ihm fragt! 4 Geht zum HERRN, denn er ist mächtig; sucht seine Nähe zu aller Zeit! (Ps 27,8) 5 Erinnert euch an seine machtvollen Taten, an seine Wunder und Gerichtsurteile, 6 ihr Nachfahren seines Dieners Abraham, ihr Nachkommen Jakobs, ihr seine Erwählten! 7 Er ist unser Gott, er, der HERR, seine Herrschaft umschließt die ganze Welt. 8 Niemals vergisst er seinen Bund mit uns, sein Versprechen gilt tausend Generationen. (5Mo 7,9) 9 So hat er es Abraham zugesagt und es Isaak mit einem Schwur bestätigt. (1Mo 15,18; 1Mo 26,3) 10 So hat er es Jakob fest versprochen, als ewigen Bund mit Israel. (1Mo 28,13) 11 Er hat gesagt: »Ich gebe euch ganz Kanaan, ich teile es euch zu als Erbbesitz.« 12 Sie waren damals leicht zu zählen, nur eine Hand voll Leute waren sie, eingewanderte Fremde im Land. 13 Sie zogen von einem Volk zum andern, auf Wanderschaft in vieler Herren Länder. (1Mo 12,10; 1Mo 20,1) 14 Doch Gott ließ sie von niemand unterdrücken, ihretwegen warnte er die Herrscher: 15 »Hände weg von meinen berufenen Dienern! Krümmt meinen Propheten kein Haar!« (1Mo 20,7) 16 Als er den Hunger ins Land kommen ließ und kein Brot mehr zu finden war, (1Mo 37,12; 1Mo 39,19; 1Mo 41,1) 17 da schickte er ihnen jemand voraus: Josef wurde als Sklave verkauft. 18 Man zwängte seine Füße in eiserne Fesseln, ein eiserner Ring umschloss seinen Hals, 19 bis dann seine Voraussage sich erfüllte und das Wort des HERRN seine Unschuld erwies. (1Mo 39,11; 1Mo 40,9) 20 Der König befahl, seine Fesseln zu lösen; der Herrscher vieler Völker gab ihm die Freiheit. 21 Er vertraute ihm die Regierung an, die Verwaltung seines ganzen Eigentums, 22 damit er den Ministern Weisung erteilte und die königlichen Ratgeber Weisheit lehrte. 23 Dann kam Jakob nach Ägypten, Israel wurde Gast im Land der Nachkommen Hams. (1Mo 47,5) 24 Der HERR ließ das Volk sehr zahlreich werden und mächtiger als seine Unterdrücker. (2Mo 1,6) 25 So änderte er den Sinn der Ägypter: Sie begannen, die Israeliten zu hassen und Gottes Diener arglistig zu täuschen. 26 Er sandte Mose, seinen Vertrauten, und Aaron, den er ausgewählt hatte. (2Mo 2,1) 27 Sie vollbrachten die Wunder, die er angekündigt hatte, seine Machterweise im Land der Hamiten. (2Mo 7,1) 28 Er schickte die schwärzeste Finsternis – diesmal widersprachen Mose und Aaron ihm nicht.^[1] 29 Die Gewässer der Ägypter verwandelte er in Blut und ließ ihre Fische darin sterben. 30 Es wimmelte überall von Fröschen, sogar in den königlichen Gemächern. 31 Auf seinen Befehl kam das Ungeziefer, Schwärme von Mücken bedeckten Ägypten. 32 Statt Regen schickte er ihnen Hagel, im ganzen Land flammten Blitze. 33 Ihre Weinstöcke und Feigenbäume zerschlug er, er zerbrach alle Bäume in ihrem Gebiet. 34 Ein Befehl von ihm, und die Heuschrecken kamen in Riesenscharen ohne Zahl. 35 Die ließen keinen Grashalm stehen und fraßen alle Felder kahl. 36 Zuletzt erschlug er die Erstgeborenen, den Stolz der ägyptischen Familien. (2Mo 12,29) 37 Dann führte er die Seinen aus dem Land, beladen mit Schätzen von Silber und Gold; niemand aus ihren Stämmen blieb zurück. (2Mo 12,35) 38 Ganz Ägypten war froh über ihren Auszug, so groß war die Angst vor diesem Volk. 39 Durch eine Wolke schützte sie der HERR und Feuer erhellte für sie die Nacht. (2Mo 13,21; 2Mo 14,19) 40 Als sie ihn baten, ließ er Wachteln kommen, mit Brot vom Himmel machte er sie satt. (2Mo 16,13; 2Mo 16,31) 41 Er öffnete den Felsen und Wasser kam hervor, wie ein Strom ergoss es sich durch die Wüste. (2Mo 17,3) 42 Das tat er wegen seines heiligen Versprechens, das er seinem Diener Abraham gegeben hatte. (Ps 105,9) 43 Als er sein erwähltes Volk befreite, da sangen und jubelten sie vor Freude. 44 Er gab ihnen die Länder anderer Völker, der Ertrag fremder Arbeit wurde ihr Besitz, (Jos 24,11) 45 damit sie nun seinen Anordnungen folgen und seinen Weisungen gehorchen. Preist den HERRN – Halleluja!

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,^[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy! 2 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! 3 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! 4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. 5 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl. 6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. 7 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! 8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, 9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. 10 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: 11 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“^[2] 12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců. 13 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, 14 nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval: 15 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II. 16 Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba, 17 poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka. 18 Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech. 19 Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč, 20 král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu. 21 Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím! 22 Jeho dvořanům poroučel^[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti. 23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově. 24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli! 25 Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III. 26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem. 27 Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky! 28 Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.^[4] 29 Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich. 30 Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích! 31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři. 32 Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly. 33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil! 34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky! 35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí. 36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil. 37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel! 38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV. 39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil. 40 Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským. 41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! 42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.^[5] 43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! 44 Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, 45 aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!