Sprüche 1 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

PROLOG DES BUCHES

1 Sprichwörter Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel: (Spr 10,1; Spr 25,1) 2 um Weisheit und Erziehung kennenzulernen, / um kundige Rede zu verstehen, 3 um Erziehung zur Einsicht zu erlangen: / Gerechtigkeit, Rechtssinn und Redlichkeit, (Spr 2,9) 4 um Unerfahrenen Klugheit zu verleihen, / der Jugend Kenntnis und Umsicht. 5 Der Weise höre und vermehre sein Wissen, / der Verständige lerne kluge Führung, 6 um Sprichwort und Gleichnis zu verstehen, / die Worte von Weisen und ihre Rätsel. 7 Die Furcht des HERRN ist Anfang der Erkenntnis, / nur Toren verachten Weisheit und Erziehung. (Ps 111,10; Spr 9,10; Spr 31,30; Sir 1,14)

Ps 111,10Spr 9,10Spr 31,30Sir 1,14

ERSTE SAMMLUNG

8 Höre, mein Sohn, auf die Mahnung des Vaters / und die Unterweisung deiner Mutter verwirf nicht! (Spr 4,1; Spr 6,20; Spr 31,1) 9 Sie sind ein schöner Kranz auf deinem Haupt / und eine Kette für deinen Hals. 10 Mein Sohn, wenn dich Sünder locken, / dann folg ihnen nicht, 11 wenn sie sagen: / Geh mit uns, / wir wollen auf Blut lauern, / dem Arglosen ohne Grund nachstellen; 12 wie die Unterwelt wollen wir sie lebendig verschlingen, / Menschen in ihrer Kraft, als wären sie dem Grab verfallen. (Ps 124,3) 13 Manch kostbares Stück werden wir finden, / mit Beute unsere Häuser füllen. 14 Wirf dein Los in unserm Kreis, / gemeinsam sei uns der Beutel! 15 Mein Sohn, geh nicht mit ihnen, / halte deinen Fuß fern von ihrem Pfad! (Ps 1,1) 16 Denn ihre Füße laufen dem Bösen nach, / sie eilen, Blut zu vergießen. (Jes 59,7; Röm 3,15) 17 Umsonst wird das Netz ausgespannt / vor den Augen aller Vögel; 18 sie aber lauern auf ihr eigenes Blut, / sie stellen ihrem eigenen Leben nach. 19 So sind die Wege all derer, die unrechten Gewinn machen wollen: / Er nimmt seinen Besitzern das Leben. 20 Die Weisheit ruft laut auf der Straße, / auf den Plätzen erhebt sie ihre Stimme. (Spr 8,1; Sir 24,1) 21 Im größten Lärm ruft sie, / an den Stadttoren hält sie ihre Reden: 22 Wie lang noch, ihr Törichten, liebt ihr Betörung, / gefällt den Zuchtlosen ihr dreistes Gerede, / hassen die Toren Erkenntnis? 23 Wendet euch meiner Mahnung zu! / Dann will ich auf euch meinen Geist ausgießen / und meine Worte euch kundtun. 24 Als ich rief, habt ihr euch geweigert, / meine drohende Hand hat keiner beachtet; (Jes 50,2) 25 jeden Rat, den ich gab, habt ihr ausgeschlagen, / meine Mahnung gefiel euch nicht. 26 Darum werde auch ich lachen, wenn euch Unglück trifft, / werde spotten, wenn Schrecken über euch kommt, (Ps 2,4) 27 wenn der Schrecken euch wie ein Unwetter naht / und wie ein Sturm euer Unglück hereinbricht, / wenn Not und Drangsal euch überfallen. (Jer 23,19) 28 Dann werden sie nach mir rufen, doch ich antworte nicht; / sie werden mich suchen, aber nicht finden. 29 Weil sie die Einsicht hassten / und nicht die Furcht des HERRN wählten, 30 meinen Rat nicht wollten, / meine ganze Mahnung missachteten, 31 sollen sie nun essen von der Frucht ihres Weges / und von ihren Plänen sich sättigen. 32 Denn die Abtrünnigkeit der Törichten ist ihr Tod, / die Sorglosigkeit der Toren ist ihr Verderben. 33 Wer aber auf mich hört, wohnt in Sicherheit, / ihn stört kein böser Schrecken. (3Mo 25,18; 5Mo 12,10)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

Klíč k poznání

1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem, 2 k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům, 3 jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost, 4 jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění. 5 Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit, 6 jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám. 7 Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

8 Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. 9 Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém. 10 Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci: 11 „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, 12 jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. 13 Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. 14 Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“ 15 Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích – 16 jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! 17 Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. 18 Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. 19 Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

20 Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, 21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: 22 „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? 23 Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! 24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, 25 všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. 26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, 27 až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni. 28 Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. 29 Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, 30 mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, 31 proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí! 32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba. 33 Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“