1Für den Chormeister. Ein Weisheitslied der Korachiter.2Wie der Hirsch lechzt nach frischem Wasser,
so lechzt meine Seele, nach dir, Gott. (Ps 84,3; Ps 143,6)3Meine Seele dürstet nach Gott,
nach dem lebendigen Gott.
Wann darf ich kommen
und erscheinen vor Gottes Angesicht? (Ps 27,4)4Meine Tränen sind mir Brot geworden bei Tag und bei Nacht;
man sagt zu mir den ganzen Tag: Wo ist dein Gott? (Hi 3,24; Ps 80,6; Ps 102,10)5Ich denke daran und schütte vor mir meine Seele aus:
Ich will in einer Schar einherziehn.
Ich will in ihr zum Haus Gottes schreiten, /
im Schall von Jubel und Dank
in festlich wogender Menge. (Ps 122,1)6Was bist du bedrückt, meine Seele,
und was ächzt du in mir?
Harre auf Gott; /
denn ich werde ihm noch danken
für die Rettung in seinem Angesicht. (Ps 62,6)7Bedrückt ist meine Seele in mir, /
darum gedenke ich deiner im Jordanland,
am Hermon, am Berg Mizar.8Flut ruft der Flut zu beim Tosen deiner stürzenden Wasser,
all deine Wellen und Wogen zogen über mich hin. (Hi 22,11; Ps 18,5; Ps 32,6; Ps 69,2; Ps 88,8; Ps 124,4; Jon 2,4)9Bei Tag entbietet der HERR seine Huld /
und in der Nacht ist sein Lied bei mir,
ein Gebet zum Gott meines Lebens.10Sagen will ich zu Gott, meinem Fels: /
Warum hast du mich vergessen?
Warum muss ich trauernd einhergehn, von meinem Feind unterdrückt? (Ps 92,16)11Es trifft mich zu Tode in meinen Gebeinen, /
dass meine Bedränger mich verhöhnen,
da sie den ganzen Tag zu mir sagen: Wo ist dein Gott? (Ps 42,4; Ps 79,10; Ps 115,2; Joe 2,17; Mi 7,10)12Was bist du bedrückt, meine Seele,
und was ächzt du in mir?
Harre auf Gott; /
denn ich werde ihm noch danken,
der Rettung meines Angesichts und meinem Gott.
1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]2Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!3Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?4Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“5Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.6Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!7Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.8Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.9Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!10Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?11V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“12Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!