Psalm 31 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

Gott, die sichere Zuflucht

1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids. 2 HERR, bei dir habe ich mich geborgen. / Lass mich nicht zuschanden werden in Ewigkeit; rette mich in deiner Gerechtigkeit! (Ps 71,1) 3 Neige dein Ohr mir zu, erlöse mich eilends! Sei mir ein schützender Fels, / ein festes Haus, mich zu retten! (Ps 102,3) 4 Denn du bist mein Fels und meine Festung; um deines Namens willen wirst du mich führen und leiten. (Ps 23,3; Ps 92,16) 5 Du wirst mich befreien / aus dem Netz, das sie mir heimlich legten; denn du bist meine Zuflucht. (Ps 25,15; Ps 140,6) 6 In deine Hand lege ich voll Vertrauen meinen Geist; du hast mich erlöst, HERR, du Gott der Treue. (Lk 23,46; Apg 7,59) 7 Verhasst waren mir, die nichtige Götzen verehren, ich setze auf den HERRN mein Vertrauen. 8 Ich will jubeln und deiner Huld mich freuen; denn du hast mein Elend angesehn, / du kanntest die Ängste meiner Seele. (Ps 9,3) 9 Du hast mich nicht preisgegeben der Hand meines Feindes, du stelltest meine Füße in weiten Raum. (Ps 18,20) 10 HERR, sei mir gnädig, denn mir ist angst; vor Gram sind mir Auge, Seele und Leib zerfallen. (Ps 6,8; Ps 38,11) 11 In Kummer schwand mein Leben dahin, meine Jahre vor Seufzen. Meine Kraft ist ermattet wegen meiner Sünde, meine Glieder sind zerfallen. (Ps 6,3) 12 Vor all meinen Bedrängern wurde ich zum Spott, zum Spott sogar für meine Nachbarn. Meinen Freunden wurde ich zum Schrecken, wer mich auf der Straße sieht, der flieht vor mir. (Hi 19,13; Ps 38,12; Ps 41,10; Ps 44,14; Ps 55,13; Ps 69,9; Ps 79,4; Ps 88,9; Ps 89,42)

Hi 19,13Ps 38,12Ps 41,10Ps 44,14Ps 55,13Ps 69,9Ps 79,4Ps 88,9Ps 89,42

13 Ich bin dem Gedächtnis entschwunden wie ein Toter, bin geworden wie ein zerbrochenes Gefäß. 14 Ich hörte das Zischeln der Menge - Grauen ringsum. Sie taten sich gegen mich zusammen; / sie sannen darauf, mir das Leben zu rauben. (Ps 41,6; Jer 20,10) 15 Ich aber, HERR, ich habe dir vertraut, ich habe gesagt: Mein Gott bist du. (Ps 140,7) 16 In deiner Hand steht meine Zeit; entreiß mich der Hand meiner Feinde und Verfolger! (Ps 139,16) 17 Lass dein Angesicht leuchten über deinem Knecht, hilf mir in deiner Huld! (Ps 4,7) 18 Lass mich nicht zuschanden werden, HERR, denn ich habe zu dir gerufen! Zuschanden werden sollen die Frevler, sie sollen verstummen in der Totenwelt. 19 Jeder Mund, der lügt, soll sich schließen, der Mund, der frech gegen den Gerechten redet, / hochmütig und verächtlich. 20 Wie groß ist deine Güte, die du bewahrt hast für alle, die dich fürchten; du hast sie denen erwiesen, die sich vor den Menschen bei dir bergen. 21 Du verbirgst sie im Schutz deines Angesichts vor den Verschwörungen der Leute. In einer Hütte bewahrst du sie vor dem Gezänk der Zungen. (Hi 5,21; Ps 27,5) 22 Gepriesen sei der HERR, denn er hat seine Huld wunderbar an mir erwiesen / in einer befestigten Stadt. 23 Ich aber sagte in meiner Angst: Ich bin verstoßen aus deinen Augen. Doch du hast mein lautes Flehen gehört, als ich zu dir um Hilfe rief. (Jon 2,5) 24 Liebt den HERRN, all seine Frommen! Seine Getreuen behütet der HERR, / doch reichlich vergilt er dem, der hochmütig handelt. (Ps 62,13) 25 Euer Herz sei stark und unverzagt, ihr alle, die ihr den HERRN erwartet. (Ps 27,14)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

I.

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě! 3 Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou! 4 Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej. 5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou! 6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě! 7 Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin. 8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.

II.

9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! 10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! 11 Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,^[1] mé údy ochably. 12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! 13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. 14 Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! 15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ 16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! 17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! 18 Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!

III.

19 Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! 20 Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! 21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. 22 Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. 23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají. 25 Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!