1Hernach schlug David die Philister. Er unterwarf sie und nahm ihnen die Zügel der Herrschaft aus der Hand.[1] (1Chr 18,1)2Auch die Moabiter schlug er. Sie mussten sich nebeneinander auf die Erde legen und er maß die Reihe mit einer Messschnur ab: Jeweils zwei Schnurlängen wurden getötet und jeweils eine volle Schnurlänge ließ er am Leben. So wurden die Moabiter David untertan und tributpflichtig. (4Mo 24,17; 2Kön 3,4)3David schlug auch Hadad-Eser, den Sohn Rehobs, den König von Zoba, als dieser ausgezogen war, um seine Macht am Eufrat wiederzugewinnen. (2Sam 10,16)4David nahm von ihm siebzehnhundert Wagenkämpfer und zwanzigtausend Fußsoldaten gefangen; er ließ alle Wagengespanne lähmen und ließ nur hundert übrig.5Als die Aramäer von Damaskus Hadad-Eser, dem König von Zoba, zu Hilfe kamen, erschlug David 22 000 von den Aramäern6und setzte Statthalter im Aramäerreich von Damaskus ein. So wurden die Aramäer David untertan und tributpflichtig. Der HERR half David bei allem, was er unternahm. (1Sam 18,14)7David nahm die goldenen Schilde, die die Krieger Hadad-Esers trugen, und brachte sie nach Jerusalem. (1Kön 14,26; 2Kön 11,10)8Aus Tebach und Berotai, den Städten Hadad-Esers, ließ König David eine große Menge Bronze holen.9Als Toï, der König von Hamat, hörte, dass David das ganze Heer Hadad-Esers geschlagen hatte, (Am 6,2)10schickte er seinen Sohn Hadoram zu König David, um ihn nach seinem Wohl zu fragen und ihn zu beglückwünschen, dass er Hadad-Eser im Krieg geschlagen hatte; Toï lebte nämlich im Krieg mit Hadad-Eser. Und in Hadorams Hand waren Gefäße aus Gold, Silber und Bronze.11König David weihte auch diese Gefäße dem HERRN, zusammen mit dem Silber und Gold, das er geweiht hatte, von all den Völkern, die er unterworfen hatte: (1Kön 7,51)12von Aram und Moab, von den Ammonitern, den Philistern, von Amalek, sowie die Beute von Hadad-Eser, dem Sohn Rehobs, dem König von Zoba.13So machte sich David einen Namen. Als er nach dem Sieg über Aram zurückkehrte, schlug er Edom im Salztal, achtzehntausend Mann,[2] (1Chr 18,12; Ps 60,2)14und setzte in Edom Vögte ein. In ganz Edom setzte er Vögte ein. So wurde ganz Edom von David unterworfen. Der HERR half David bei allem, was er unternahm. (4Mo 24,18; 2Kön 8,20)
Davids Beamte
15David war König von ganz Israel und sorgte für Recht und Gerechtigkeit in seinem ganzen Volk. (2Sam 20,23; 1Chr 18,14)16Joab, der Sohn der Zeruja, war Heerführer und Joschafat, der Sohn Ahiluds, war Sprecher des Königs.17Zadok, der Sohn Ahitubs, und Abjatar, der Sohn Ahimelechs, waren Priester, Seraja war Staatsschreiber.[3] (1Sam 22,20; 2Sam 15,24)18Benaja, der Sohn Jojadas, war der Befehlshaber der Kereter und Peleter. Auch die Söhne Davids waren Priester.[4] (1Sam 30,14)
1Po nějaké době David udeřil na Filištíny, porazil je a dobyl Meteg-ama z rukou Filištínů.2Porazil také Moábce. Nechal je lehnout na zem a odměřoval je šňůrou. Odměřil vždy dvě šňůry k zabití a jednu celou šňůru k ponechání naživu. Moábci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.3David také porazil Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby, když vytáhl, aby obnovil svou moc u řeky Eufrat.4David vzal do zajetí 1000 jeho vozů, 7000 jezdců[1] a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.5Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil 22 000 mužů.6Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.7David také vzal zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma.8Z Hadad-ezerových měst Tebach[2] a Berotaj pobral král David veliké množství bronzu.9Když se Toú,[3] král Chamátu, doslechl, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko,10vyslal ke králi Davidovi svého syna Jorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Joram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty11a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato ze všech ostatních národů, které si podmanil:12Edomců,[4] Moábců, Amonců, Filištínů a Amalekovců. Rovněž tak zasvětil i kořist od Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby.13David si získal proslulost, když se vrátil ze Solného údolí, kde porazil 18 000 Edomců.14Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.15David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu.16Joáb, syn Ceruji, byl vrchním velitelem, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem,17Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, syn Abiatarův, byli kněžími, Serajáš byl písařem18a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli knížata.[5]