Romans 12

English Standard Version

from Crossway
1 I appeal to you therefore, brothers,[1] by the mercies of God, to present your bodies as a living sacrifice, holy and acceptable to God, which is your spiritual worship.[2] (Ps 50:13; Ro 6:13; Ro 6:16; Ro 6:19; 1Co 1:10; 1Co 6:20; 2Co 10:1; Eph 4:1; Heb 10:20; 1Pe 2:5)2 Do not be conformed to this world,[3] but be transformed by the renewal of your mind, that by testing you may discern what is the will of God, what is good and acceptable and perfect.[4] (Ps 51:10; 2Co 4:16; Eph 4:23; Eph 5:10; Col 3:10; 1Th 4:3; Tit 3:5; 1Pe 1:14; 1Jo 2:15)3 For by the grace given to me I say to everyone among you not to think of himself more highly than he ought to think, but to think with sober judgment, each according to the measure of faith that God has assigned. (Ro 1:5; Ro 11:20; Ro 12:16; 1Co 7:17; Eph 4:7)4 For as in one body we have many members,[5] and the members do not all have the same function, (1Co 12:12; Eph 4:4; Eph 4:16)5 so we, though many, are one body in Christ, and individually members one of another. (Joh 17:11; 1Co 6:15; 1Co 10:17; 1Co 10:33; 1Co 12:20; 1Co 12:27; Eph 4:13; Eph 4:25)6 Having gifts that differ according to the grace given to us, let us use them: if prophecy, in proportion to our faith; (Ac 13:1; 1Co 7:7; 1Co 12:4; 1Co 12:7; 1Co 12:10; 2Ti 2:15; 1Pe 4:10)7 if service, in our serving; the one who teaches, in his teaching; (Ac 6:1)8 the one who exhorts, in his exhortation; the one who contributes, in generosity; the one who leads,[6] with zeal; the one who does acts of mercy, with cheerfulness. (1Co 12:28; 2Co 9:7; 1Ti 5:17)9 Let love be genuine. Abhor what is evil; hold fast to what is good. (Ps 97:10; Ps 101:3; Am 5:15; 2Co 6:6; 1Th 5:21; 1Ti 1:5; 1Pe 1:22)10 Love one another with brotherly affection. Outdo one another in showing honor. (Ro 13:7; Php 2:3; Heb 13:1; 1Pe 2:17)11 Do not be slothful in zeal, be fervent in spirit,[7] serve the Lord. (Ac 18:25; Ac 20:19)12 Rejoice in hope, be patient in tribulation, be constant in prayer. (Ac 1:14; Ro 5:2; Heb 10:36)13 Contribute to the needs of the saints and seek to show hospitality. (Mt 25:35; Ro 15:25; 1Co 16:1; 1Co 16:15; 2Co 9:1; 2Co 9:12; 1Ti 6:18; Heb 6:10; Heb 13:16)14 Bless those who persecute you; bless and do not curse them. (Mt 5:44; 1Pe 3:9)15 Rejoice with those who rejoice, weep with those who weep. (Job 30:25; 1Co 12:26; Heb 13:3)16 Live in harmony with one another. Do not be haughty, but associate with the lowly.[8] Never be wise in your own sight. (Ps 131:1; Pr 3:7; Jer 45:5; Ro 11:25; Ro 12:3; Ro 15:5; 2Co 13:11; Php 2:2; Php 4:2; 1Pe 3:8)17 Repay no one evil for evil, but give thought to do what is honorable in the sight of all. (Pr 20:22; Mt 5:39; Ro 14:16; Ro 14:19; 2Co 8:21)18 If possible, so far as it depends on you, live peaceably with all. (Mr 9:50)19 Beloved, never avenge yourselves, but leave it[9] to the wrath of God, for it is written, “Vengeance is mine, I will repay, says the Lord.” (De 32:35; Ps 94:1; Pr 20:22; Mt 5:39; Ro 14:19; 1Th 4:6; Heb 10:30)20 To the contrary, “if your enemy is hungry, feed him; if he is thirsty, give him something to drink; for by so doing you will heap burning coals on his head.” (Ex 23:4; 2Ki 6:22; Pr 25:21; Lu 6:27)21 Do not be overcome by evil, but overcome evil with good.

Romans 12

Bible Kralická

1 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.4 Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla,5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.6 Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;7 Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování.8 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.9 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,11 V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,12 Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,13 V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.14 Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.15 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.17 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,18 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,19 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.20 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.