1A Prayer of Moses, the man of God. Lord, you have been our dwelling place[1] in all generations. (De 33:1; Jos 14:6; Ezr 3:2; Ps 17:1; Ps 55:1; Ps 71:3)2Before the mountains were brought forth, or ever you had formed the earth and the world, from everlasting to everlasting you are God. (De 33:15; Job 15:7; Job 36:26; Pr 8:25)3You return man to dust and say, “Return, O children of man!”[2] (Ge 3:19; Ec 12:7)4For a thousand years in your sight are but as yesterday when it is past, or as a watch in the night. (Ex 14:24; Jud 7:19; Ps 39:5; 2Pe 3:8)5You sweep them away as with a flood; they are like a dream, like grass that is renewed in the morning: (2Ki 19:26; Job 20:8; Ps 37:2; Ps 58:9; Ps 103:15; Isa 40:6; 1Pe 1:24)6in the morning it flourishes and is renewed; in the evening it fades and withers. (Job 4:20; Job 14:2; Ps 92:7; Jas 1:11)7For we are brought to an end by your anger; by your wrath we are dismayed.8You have set our iniquities before you, our secret sins in the light of your presence. (Ps 19:12; Jer 16:17; Heb 4:13)9For all our days pass away under your wrath; we bring our years to an end like a sigh.10The years of our life are seventy, or even by reason of strength eighty; yet their span[3] is but toil and trouble; they are soon gone, and we fly away.11Who considers the power of your anger, and your wrath according to the fear of you?12So teach us to number our days that we may get a heart of wisdom. (Ps 39:4)13Return, O Lord! How long? Have pity on your servants! (Ge 6:6; Ex 32:12; De 32:36; Jud 2:18; Ps 6:4; Ps 74:9; Ps 106:45; Ps 135:14; Jon 3:10)14Satisfy us in the morning with your steadfast love, that we may rejoice and be glad all our days. (Ps 46:5; Ps 85:6)15Make us glad for as many days as you have afflicted us, and for as many years as we have seen evil. (De 8:2)16Let your work be shown to your servants, and your glorious power to their children. (De 32:4; Ps 77:12; Ps 92:4; Ps 95:9; Hab 3:2)17Let the favor[4] of the Lord our God be upon us, and establish the work of our hands upon us; yes, establish the work of our hands! (Ps 27:4; Ps 128:2; Isa 26:12)
Psalm 90
Bible Kralická
1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.