1To the choirmaster. A Psalm of the Sons of Korah. Hear this, all peoples! Give ear, all inhabitants of the world, (Ps 42:1; Ps 78:1; Isa 1:2; Mic 1:2)2both low and high, rich and poor together! (Ps 62:9)3My mouth shall speak wisdom; the meditation of my heart shall be understanding. (Pr 1:20; Pr 9:1)4I will incline my ear to a proverb; I will solve my riddle to the music of the lyre. (Nu 12:8; Ps 78:2; Pr 1:6; Mt 13:35)5Why should I fear in times of trouble, when the iniquity of those who cheat me surrounds me, (Ps 37:1; Ps 94:13)6those who trust in their wealth and boast of the abundance of their riches? (Job 31:24; Ps 52:7; Pr 11:28; Mr 10:24)7Truly no man can ransom another, or give to God the price of his life, (Job 33:24; Mt 16:26; Mt 25:9)8for the ransom of their life is costly and can never suffice, (Job 36:18)9that he should live on forever and never see the pit. (Ps 16:10; Ps 89:48)10For he sees that even the wise die; the fool and the stupid alike must perish and leave their wealth to others. (Ps 39:6; Ps 73:22; Ps 92:6; Ps 94:8; Pr 30:2; Ec 2:16)11Their graves are their homes forever,[1] their dwelling places to all generations, though they called lands by their own names. (Ge 4:17; Ps 5:9; Ps 10:6; Ps 64:6)12Man in his pomp will not remain; he is like the beasts that perish. (Ps 39:5; Ps 49:20; Ps 82:7; Ec 3:19)13This is the path of those who have foolish confidence; yet after them people approve of their boasts.[2] (Lu 12:20)14Like sheep they are appointed for Sheol; death shall be their shepherd, and the upright shall rule over them in the morning. Their form shall be consumed in Sheol, with no place to dwell. (Job 24:19; Ps 39:11; Da 7:22; Mal 4:3; Lu 22:30; 1Co 6:2; Re 2:26; Re 20:4)15But God will ransom my soul from the power of Sheol, for he will receive me. (Ge 5:24; Ps 16:11; Ps 17:15; Ps 73:24; Da 12:2; Ho 13:14)16Be not afraid when a man becomes rich, when the glory of his house increases.17For when he dies he will carry nothing away; his glory will not go down after him. (Job 27:19; 1Ti 6:7)18For though, while he lives, he counts himself blessed —and though you get praise when you do well for yourself— (De 29:19; Ps 10:3; Ps 36:2; Lu 12:19)19his soul will go to the generation of his fathers, who will never again see light. (Ge 15:15; Job 33:30; Ps 56:13)20Man in his pomp yet without understanding is like the beasts that perish. (Ps 49:12)
Psalm 49
Bible Kralická
1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.2Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.3Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.4Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.5Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.6I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?7Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.8Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,9(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),10Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]