Psalm 49

English Standard Version

from Crossway
1 To the choirmaster. A Psalm of the Sons of Korah. Hear this, all peoples! Give ear, all inhabitants of the world, (Ps 42:1; Ps 78:1; Isa 1:2; Mic 1:2)2 both low and high, rich and poor together! (Ps 62:9)3 My mouth shall speak wisdom; the meditation of my heart shall be understanding. (Pr 1:20; Pr 9:1)4 I will incline my ear to a proverb; I will solve my riddle to the music of the lyre. (Nu 12:8; Ps 78:2; Pr 1:6; Mt 13:35)5 Why should I fear in times of trouble, when the iniquity of those who cheat me surrounds me, (Ps 37:1; Ps 94:13)6 those who trust in their wealth and boast of the abundance of their riches? (Job 31:24; Ps 52:7; Pr 11:28; Mr 10:24)7 Truly no man can ransom another, or give to God the price of his life, (Job 33:24; Mt 16:26; Mt 25:9)8 for the ransom of their life is costly and can never suffice, (Job 36:18)9 that he should live on forever and never see the pit. (Ps 16:10; Ps 89:48)10 For he sees that even the wise die; the fool and the stupid alike must perish and leave their wealth to others. (Ps 39:6; Ps 73:22; Ps 92:6; Ps 94:8; Pr 30:2; Ec 2:16)11 Their graves are their homes forever,[1] their dwelling places to all generations, though they called lands by their own names. (Ge 4:17; Ps 5:9; Ps 10:6; Ps 64:6)12 Man in his pomp will not remain; he is like the beasts that perish. (Ps 39:5; Ps 49:20; Ps 82:7; Ec 3:19)13 This is the path of those who have foolish confidence; yet after them people approve of their boasts.[2] (Lu 12:20)14 Like sheep they are appointed for Sheol; death shall be their shepherd, and the upright shall rule over them in the morning. Their form shall be consumed in Sheol, with no place to dwell. (Job 24:19; Ps 39:11; Da 7:22; Mal 4:3; Lu 22:30; 1Co 6:2; Re 2:26; Re 20:4)15 But God will ransom my soul from the power of Sheol, for he will receive me. (Ge 5:24; Ps 16:11; Ps 17:15; Ps 73:24; Da 12:2; Ho 13:14)16 Be not afraid when a man becomes rich, when the glory of his house increases.17 For when he dies he will carry nothing away; his glory will not go down after him. (Job 27:19; 1Ti 6:7)18 For though, while he lives, he counts himself blessed —and though you get praise when you do well for yourself— (De 29:19; Ps 10:3; Ps 36:2; Lu 12:19)19 his soul will go to the generation of his fathers, who will never again see light. (Ge 15:15; Job 33:30; Ps 56:13)20 Man in his pomp yet without understanding is like the beasts that perish. (Ps 49:12)

Psalm 49

Bible Kralická

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]