1To the choirmaster. A Maskil[1] of the Sons of Korah. As a deer pants for flowing streams, so pants my soul for you, O God. (1Ch 6:33; 1Ch 6:37; Joe 1:20)2My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?[2] (Ex 23:17; Jos 3:10; Ps 63:1; Ps 84:2; Ps 84:7; Isa 41:17; Isa 55:1; Da 6:26; Joh 7:37)3My tears have been my food day and night, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ps 42:10; Ps 79:10; Ps 80:5; Ps 102:9; Ps 115:2; Joe 2:17; Mic 7:10)4These things I remember, as I pour out my soul: how I would go with the throng and lead them in procession to the house of God with glad shouts and songs of praise, a multitude keeping festival. (1Sa 1:15; 2Sa 6:15; Job 30:16; Ps 55:14; Ps 62:8; Isa 30:29; La 2:19)5Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation[3] (Ps 42:11; Ps 43:5; Ps 77:3; La 3:24; Mt 26:38; Joh 12:27)6and my God. My soul is cast down within me; therefore I remember you from the land of Jordan and of Hermon, from Mount Mizar. (De 3:9; 2Sa 17:22; 2Sa 17:24; Jon 2:7)7Deep calls to deep at the roar of your waterfalls; all your breakers and your waves have gone over me. (Ps 32:6; Ps 88:7; Jon 2:3)8By day the Lord commands his steadfast love, and at night his song is with me, a prayer to the God of my life. (Job 35:10; Ps 4:4; Ps 16:7; Ps 44:4; Ps 63:6; Ps 68:28; Ps 71:3; Ps 77:6; Ps 119:55; Ps 119:62; Ps 119:148; Ps 133:3; Ps 149:5)9I say to God, my rock: “Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?” (2Sa 22:2; Ps 18:2; Ps 38:6; Ps 43:2)10As with a deadly wound in my bones, my adversaries taunt me, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ps 42:3)11Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation and my God. (Ps 42:5)
Psalm 42
Bible Kralická
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.2Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.3Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?4Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?5Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.6Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.7Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.8Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.9Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.10Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?11Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]