1To the choirmaster. A Psalm of David. In you, O Lord, do I take refuge; let me never be put to shame; in your righteousness deliver me! (Ps 11:1; Ps 31:17; Ps 71:1; Ps 143:1)2Incline your ear to me; rescue me speedily! Be a rock of refuge for me, a strong fortress to save me! (Ps 18:2; Ps 91:2)3For you are my rock and my fortress; and for your name’s sake you lead me and guide me; (Ps 23:3)4you take me out of the net they have hidden for me, for you are my refuge. (Job 18:8; Ps 25:15; Ps 43:2)5Into your hand I commit my spirit; you have redeemed me, O Lord, faithful God. (De 32:4; Lu 23:46; Ac 7:59)6I hate[1] those who pay regard to worthless idols, but I trust in the Lord. (De 32:21; Ps 26:5; Jer 8:19; Jer 14:22; Jon 2:8)7I will rejoice and be glad in your steadfast love, because you have seen my affliction; you have known the distress of my soul, (Ps 1:6)8and you have not delivered me into the hand of the enemy; you have set my feet in a broad place. (De 32:30; Job 36:16)9Be gracious to me, O Lord, for I am in distress; my eye is wasted from grief; my soul and my body also. (Ps 6:7; Ps 66:14)10For my life is spent with sorrow, and my years with sighing; my strength fails because of my iniquity, and my bones waste away. (Ps 6:2; Ps 32:3; Ps 38:3; Ps 102:3)11Because of all my adversaries I have become a reproach, especially to my neighbors, and an object of dread to my acquaintances; those who see me in the street flee from me. (Job 19:13; Ps 41:7; Isa 53:3; Mt 26:56; Mr 14:50)12I have been forgotten like one who is dead; I have become like a broken vessel. (Ps 88:5; Ec 9:5; Isa 30:14)13For I hear the whispering of many— terror on every side!— as they scheme together against me, as they plot to take my life. (2Sa 17:1; Jer 20:10; Mt 27:1)14But I trust in you, O Lord; I say, “You are my God.” (Ps 31:1; Ps 31:6)15My times are in your hand; rescue me from the hand of my enemies and from my persecutors! (1Ch 29:30; Job 24:1; Ps 7:1)16Make your face shine on your servant; save me in your steadfast love! (Ps 4:6)17O Lord, let me not be put to shame, for I call upon you; let the wicked be put to shame; let them go silently to Sheol. (1Sa 2:9; Ps 31:1; Ps 94:17; Ps 115:17)18Let the lying lips be mute, which speak insolently against the righteous in pride and contempt. (Ps 17:10; Jud 1:15)19Oh, how abundant is your goodness, which you have stored up for those who fear you and worked for those who take refuge in you, in the sight of the children of mankind! (Ps 23:5)20In the cover of your presence you hide them from the plots of men; you store them in your shelter from the strife of tongues. (Ps 27:5; Ps 32:7)21Blessed be the Lord, for he has wondrously shown his steadfast love to me when I was in a besieged city. (1Sa 23:7; Ps 17:7)22I had said in my alarm,[2] “I am cut off from your sight.” But you heard the voice of my pleas for mercy when I cried to you for help. (2Sa 15:14; Ps 116:11; Isa 38:11; La 3:54; Jon 2:4)23Love the Lord, all you his saints! The Lord preserves the faithful but abundantly repays the one who acts in pride. (De 32:41; Ps 30:4)24Be strong, and let your heart take courage, all you who wait for the Lord! (Ps 27:14)
Psalm 31
Bible Kralická
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.2V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.3Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.4Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.5Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.6V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.7Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.8Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.9Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.10Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.11Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.12U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.13Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.14Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.15Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.16V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.17Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.18Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.19Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.20Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.21Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.22Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.23Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.24Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]