Sign in for free

Mark 1

English Standard Version

from Crossway
1 The beginning of the gospel of Jesus Christ, the Son of God.[1] (Mt 14:33) 2 As it is written in Isaiah the prophet,[2] “Behold, I send my messenger before your face, who will prepare your way, (Mal 3:1; Mt 3:1; Mt 11:10; Lu 1:17; Lu 1:76; Lu 3:2; Lu 7:27) 3 the voice of one crying in the wilderness: ‘Prepare[3] the way of the Lord, make his paths straight,’” (Isa 40:3; Lu 1:76; Joh 1:23) 4 John appeared, baptizing in the wilderness and proclaiming a baptism of repentance for the forgiveness of sins. (Jos 15:61; Jud 1:16; Mt 26:28; Mr 1:15; Lu 1:77; Joh 1:6; Ac 2:38) 5 And all the country of Judea and all Jerusalem were going out to him and were being baptized by him in the river Jordan, confessing their sins. (Ac 19:18) 6 Now John was clothed with camel’s hair and wore a leather belt around his waist and ate locusts and wild honey. (Le 11:22; 1Sa 14:26; 2Ki 1:8; Zec 13:4; Heb 11:37) 7 And he preached, saying, “After me comes he who is mightier than I, the strap of whose sandals I am not worthy to stoop down and untie. (Joh 1:15; Joh 1:27; Joh 3:30; Ac 13:25) 8 I have baptized you with water, but he will baptize you with the Holy Spirit.” (Joh 1:26; Joh 1:33; Ac 1:5; Ac 11:16) 9 In those days Jesus came from Nazareth of Galilee and was baptized by John in the Jordan. (Mt 2:23; Mt 3:13; Lu 3:21; Joh 1:32) 10 And when he came up out of the water, immediately he saw the heavens being torn open and the Spirit descending on him like a dove. (Isa 64:1; Lu 4:18; Lu 4:21; Joh 1:32; Ac 7:56; Ac 10:38) 11 And a voice came from heaven, “You are my beloved Son;[4] with you I am well pleased.” (Ps 2:7; Isa 42:1; Mr 9:7; Joh 12:28; Eph 1:6; Col 1:13; 2Pe 1:17; 1Jo 5:9) 12 The Spirit immediately drove him out into the wilderness. (Mt 4:1; Lu 4:1) 13 And he was in the wilderness forty days, being tempted by Satan. And he was with the wild animals, and the angels were ministering to him. (1Ch 21:1; Mt 26:53; Mr 1:12; Lu 22:43; Heb 2:18; Heb 4:15) 14 Now after John was arrested, Jesus came into Galilee, proclaiming the gospel of God, (Mt 4:12; Mt 4:17; Mt 4:23; Mt 14:3; Lu 3:20; Joh 3:24) 15 and saying, “The time is fulfilled, and the kingdom of God is at hand;[5] repent and believe in the gospel.” (Da 9:25; Mt 3:2; Lu 21:8; Joh 7:8; Ac 19:4; Ac 20:21; Ga 4:4; Eph 1:10; Heb 6:1) 16 Passing alongside the Sea of Galilee, he saw Simon and Andrew the brother of Simon casting a net into the sea, for they were fishermen. (Mt 4:18; Lu 5:2; Joh 1:40) 17 And Jesus said to them, “Follow me, and I will make you become fishers of men.”[6] (Mt 13:47) 18 And immediately they left their nets and followed him. 19 And going on a little farther, he saw James the son of Zebedee and John his brother, who were in their boat mending the nets. 20 And immediately he called them, and they left their father Zebedee in the boat with the hired servants and followed him. 21 And they went into Capernaum, and immediately on the Sabbath he entered the synagogue and was teaching. (Mt 4:13; Mt 4:23; Mr 1:39; Mr 6:2; Lu 4:31) 22 And they were astonished at his teaching, for he taught them as one who had authority, and not as the scribes. (Mt 7:28) 23 And immediately there was in their synagogue a man with an unclean spirit. And he cried out, 24 “What have you to do with us, Jesus of Nazareth? Have you come to destroy us? I know who you are—the Holy One of God.” (Mt 8:29; Mr 1:34; Lu 1:35; Joh 6:69; Ac 3:14; Ac 19:15; Heb 7:26; Jas 2:19; 1Jo 2:20; Re 3:7) 25 But Jesus rebuked him, saying, “Be silent, and come out of him!” (Mt 12:16) 26 And the unclean spirit, convulsing him and crying out with a loud voice, came out of him. (Mr 5:7; Mr 9:26; Ac 8:7) 27 And they were all amazed, so that they questioned among themselves, saying, “What is this? A new teaching with authority! He commands even the unclean spirits, and they obey him.” (Mt 8:27; Ac 17:19) 28 And at once his fame spread everywhere throughout all the surrounding region of Galilee. 29 And immediately he[7] left the synagogue and entered the house of Simon and Andrew, with James and John. (Mt 8:14; Mr 1:21; Mr 1:23; Lu 4:38) 30 Now Simon’s mother-in-law lay ill with a fever, and immediately they told him about her. (1Co 9:5) 31 And he came and took her by the hand and lifted her up, and the fever left her, and she began to serve them. (Mr 9:27; Ac 3:7; Ac 9:41) 32 That evening at sundown they brought to him all who were sick or oppressed by demons. (Mt 4:24) 33 And the whole city was gathered together at the door. 34 And he healed many who were sick with various diseases, and cast out many demons. And he would not permit the demons to speak, because they knew him. (Mt 4:23; Mr 3:11; Ac 16:17) 35 And rising very early in the morning, while it was still dark, he departed and went out to a desolate place, and there he prayed. (Mt 14:23; Lu 4:42; Lu 5:16) 36 And Simon and those who were with him searched for him, 37 and they found him and said to him, “Everyone is looking for you.” (Joh 12:19) 38 And he said to them, “Let us go on to the next towns, that I may preach there also, for that is why I came out.” (Isa 61:1) 39 And he went throughout all Galilee, preaching in their synagogues and casting out demons. (Mr 1:21; Lu 4:44) 40 And a leper[8] came to him, imploring him, and kneeling said to him, “If you will, you can make me clean.” (Mt 8:2; Mt 9:28; Mt 17:14; Mt 27:29; Mr 9:22; Mr 10:17; Lu 5:12) 41 Moved with pity, he stretched out his hand and touched him and said to him, “I will; be clean.” 42 And immediately the leprosy left him, and he was made clean. 43 And Jesus[9] sternly charged him and sent him away at once, (Mt 9:30) 44 and said to him, “See that you say nothing to anyone, but go, show yourself to the priest and offer for your cleansing what Moses commanded, for a proof to them.” (Le 14:2; Mt 9:30; Mt 12:16; Mt 17:9; Mr 1:34; Mr 5:43; Mr 6:11; Mr 7:36; Mr 8:26; Lu 9:5; Lu 17:14; Jas 5:3) 45 But he went out and began to talk freely about it, and to spread the news, so that Jesus could no longer openly enter a town, but was out in desolate places, and people were coming to him from every quarter. (Mt 9:31; Mr 2:2; Mr 2:13; Mr 3:7; Mr 7:36; Lu 5:15; Joh 6:2; 2Co 11:26) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Mark 1

Bible Kralická

1 Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího; 2 Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. 3 Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 4 Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. 5 I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své. 6 Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní. 7 A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho. 8 Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým. 9 I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana. 10 A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj. 11 A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. 12 A ihned ho Duch vypudil na poušť. 13 I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu. 14 Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího, 15 Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium. 16 A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli. 17 I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. 18 A oni hned opustivše síti své, šli za ním. 19 A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své; 20 A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. 21 I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil. 22 I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci. 23 I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal, 24 Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží. 25 I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho. 26 I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho. 27 I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho? 28 I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské. 29 A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. 30 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní. 31 A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim. 32 Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky. 33 A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům. 34 I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho. 35 A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil. 36 I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli. 37 A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají. 38 I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel. 39 I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal. 40 Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti. 41 Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist. 42 A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest. 43 I pohroziv mu, hned ho odbyl, 44 A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim. 45 On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad. 

Public Domain