1Then Jerubbaal (that is, Gideon) and all the people who were with him rose early and encamped beside the spring of Harod. And the camp of Midian was north of them, by the hill of Moreh, in the valley. (Ge 12:6; De 11:30; Jud 6:32; 1Sa 29:1)2The Lord said to Gideon, “The people with you are too many for me to give the Midianites into their hand, lest Israel boast over me, saying, ‘My own hand has saved me.’ (De 8:17; Isa 10:13)3Now therefore proclaim in the ears of the people, saying, ‘Whoever is fearful and trembling, let him return home and hurry away from Mount Gilead.’” Then 22,000 of the people returned, and 10,000 remained. (De 20:8)4And the Lord said to Gideon, “The people are still too many. Take them down to the water, and I will test them for you there, and anyone of whom I say to you, ‘This one shall go with you,’ shall go with you, and anyone of whom I say to you, ‘This one shall not go with you,’ shall not go.”5So he brought the people down to the water. And the Lord said to Gideon, “Every one who laps the water with his tongue, as a dog laps, you shall set by himself. Likewise, every one who kneels down to drink.”6And the number of those who lapped, putting their hands to their mouths, was 300 men, but all the rest of the people knelt down to drink water.7And the Lord said to Gideon, “With the 300 men who lapped I will save you and give the Midianites into your hand, and let all the others go every man to his home.” (1Sa 14:6; 2Ch 14:11)8So the people took provisions in their hands, and their trumpets. And he sent all the rest of Israel every man to his tent, but retained the 300 men. And the camp of Midian was below him in the valley. (Jud 7:1)9That same night the Lord said to him, “Arise, go down against the camp, for I have given it into your hand. (Ge 46:2; Jud 3:28; 1Ki 3:5)10But if you are afraid to go down, go down to the camp with Purah your servant.11And you shall hear what they say, and afterward your hands shall be strengthened to go down against the camp.” Then he went down with Purah his servant to the outposts of the armed men who were in the camp. (Jud 7:13; 1Sa 14:9)12And the Midianites and the Amalekites and all the people of the East lay along the valley like locusts in abundance, and their camels were without number, as the sand that is on the seashore in abundance. (Jos 11:4; Jud 6:3)13When Gideon came, behold, a man was telling a dream to his comrade. And he said, “Behold, I dreamed a dream, and behold, a cake of barley bread tumbled into the camp of Midian and came to the tent and struck it so that it fell and turned it upside down, so that the tent lay flat.”14And his comrade answered, “This is no other than the sword of Gideon the son of Joash, a man of Israel; God has given into his hand Midian and all the camp.”15As soon as Gideon heard the telling of the dream and its interpretation, he worshiped. And he returned to the camp of Israel and said, “Arise, for the Lord has given the host of Midian into your hand.”16And he divided the 300 men into three companies and put trumpets into the hands of all of them and empty jars, with torches inside the jars. (Ge 15:17; Jud 15:4)17And he said to them, “Look at me, and do likewise. When I come to the outskirts of the camp, do as I do.18When I blow the trumpet, I and all who are with me, then blow the trumpets also on every side of all the camp and shout, ‘For the Lord and for Gideon.’” (Ex 14:13; 2Ch 20:17)
Gideon Defeats Midian
19So Gideon and the hundred men who were with him came to the outskirts of the camp at the beginning of the middle watch, when they had just set the watch. And they blew the trumpets and smashed the jars that were in their hands.20Then the three companies blew the trumpets and broke the jars. They held in their left hands the torches, and in their right hands the trumpets to blow. And they cried out, “A sword for the Lord and for Gideon!” (Jud 7:18)21Every man stood in his place around the camp, and all the army ran. They cried out and fled. (2Ki 7:7)22When they blew the 300 trumpets, the Lord set every man’s sword against his comrade and against all the army. And the army fled as far as Beth-shittah toward Zererah,[1] as far as the border of Abel-meholah, by Tabbath. (Jos 6:4; Jos 6:16; Jos 6:20; 1Sa 14:20; 2Ch 20:23; Ps 83:9; Isa 9:4)23And the men of Israel were called out from Naphtali and from Asher and from all Manasseh, and they pursued after Midian.24Gideon sent messengers throughout all the hill country of Ephraim, saying, “Come down against the Midianites and capture the waters against them, as far as Beth-barah, and also the Jordan.” So all the men of Ephraim were called out, and they captured the waters as far as Beth-barah, and also the Jordan. (Jos 24:33; Jud 3:28; Jud 6:35)25And they captured the two princes of Midian, Oreb and Zeeb. They killed Oreb at the rock of Oreb, and Zeeb they killed at the winepress of Zeeb. Then they pursued Midian, and they brought the heads of Oreb and Zeeb to Gideon across the Jordan. (Jud 8:3; Jud 8:4; Ps 83:11; Isa 10:26)
Judges 7
Bible Kralická
1Tedy vstav ráno Jerobál, (jenž jest Gedeon), i všecken lid, kterýž byl s ním, položili se při studnici Charod, vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí.2I řekl Hospodin Gedeonovi: Příliš mnoho jest lidu s tebou, protož nedám Madianských v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mně, řka: Ruka má spomohla mi.3A protož provolej hned, ať slyší lid, a řekni: Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi ráno pryč k hoře Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců, a deset tisíc zůstalo.4Řekl opět Hospodin Gedeonovi: Ještě jest mnoho lidu; kaž jim sstoupiti k vodám, a tam jej tobě zkusím. I bude, že o komžkoli řeknu: Tento půjde s tebou, ten ať s tebou jde, a o komžkoli řeknu tobě: Tento nepůjde s tebou, ten ať nechodí.5I kázal sstoupiti lidu k vodám, a řekl Hospodin k Gedeonovi: Každého, kdož chlemtati bude jazykem svým z vody, jako chlemce pes, postavíš obzvláštně, tolikéž každého, kdož se přisehne na kolena svá ku pití.6I byl počet těch, kteříž chlemtali, rukama svýma k ústům svým vodu nosíce, tři sta mužů, ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody.7I řekl Hospodin Gedeonovi: Ve třech stech mužů, kteříž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí, jeden každý k místu svému.8A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své; jiné pak muže Izraelské všecky propustil, jednoho každého do stanů jejich, toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě. Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí.9I stalo se, že noci té řekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku, nebo dal jsem je v ruku tvou.10Pakli nesmíš sjíti sám, sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska,11A uslyšíš, co mluviti budou; i posilní se z toho ruce tvé, tak že směle půjdeš proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců, kteříž byli v vojště.12Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství.13A když přišel Gedeon, aj, jeden vypravoval bližnímu svému sen, a řekl: Hle, zdálo mi se, že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a podvrátil jej svrchu, a tak ležel každý stan.14Jemužto odpovídaje bližní jeho, řekl: Není to nic jiného, jediné meč Gedeona syna Joasova, muže Izraelského; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska.15Stalo se pak, že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho, poklonil se Bohu, a vrátiv se k vojsku Izraelskému, řekl: Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská.16Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy, a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné, a v prostředku těch bání byly pochodně.17I řekl jim: Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte.18Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska, a řeknete: Meč Hospodinův a Gedeonův.19Všel tedy Gedeon a sto mužů, kteříž s ním byli, na kraj vojska při začátku bdění prostředního, jen že byli proměnili stráž; i troubili v trouby, a roztřískali báně, kteréž měli v rukou svých.20Tedy ti tři houfové troubili v trouby, rozstřískavše báně, a drželi v ruce své levé pochodně, v pravé pak ruce své trouby, aby troubili, i křičeli: Meč Hospodinův a Gedeonův.21A postavili se každý na místě svém vůkol ležení; i zděšena jsou všecka vojska, a křičíce, utíkali.22Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů, obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému, a to po všem ležení. Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat, a až ku pomezí Abelmehula u Tebat.23Shromáždivše se pak muži Izraelští z Neftalím a z Asser a ze všeho pokolení Manassesova, honili Madianské.24I rozeslal Gedeon posly na všecky hory Efraimské, řka: Vyjděte v cestu Madianským, a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu. Tedy shromáždivše se všickni muži Efraim, zastoupili vody až k Betabaře a Jordánu.25A chytili dvé knížat Madianských, Goréba a Zéba. I zabili Goréba na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb, a honili Madianské, hlavu pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán.