Jeremiah 42 | English Standard Version

English Standard Version

Warning Against Going to Egypt

1 Then all the commanders of the forces, and Johanan the son of Kareah and Jezaniah the son of Hoshaiah, and all the people from the least to the greatest, came near (Jer 6:13; Jer 40:8; Jer 40:13; Jer 41:11; Jer 43:2)

Jer 6:13Jer 40:8Jer 40:13Jer 41:11Jer 43:2

2 and said to Jeremiah the prophet, “Let our plea for mercy come before you, and pray to the Lord your God for us, for all this remnant—because we are left with but a few, as your eyes see us— (Le 26:22; 1Sa 7:8; 1Sa 12:19; Isa 37:4; Jer 36:7; Jer 40:15; Jer 42:20)

Le 26:221Sa 7:81Sa 12:19Isa 37:4Jer 36:7Jer 40:15Jer 42:20

3 that the Lord your God may show us the way we should go, and the thing that we should do.” (Ezr 8:21; Jer 37:17) 4 Jeremiah the prophet said to them, “I have heard you. Behold, I will pray to the Lord your God according to your request, and whatever the Lord answers you I will tell you. I will keep nothing back from you.” (Nu 22:18; 1Sa 3:18) 5 Then they said to Jeremiah, “May the Lord be a true and faithful witness against us if we do not act according to all the word with which the Lord your God sends you to us. (Ge 31:50; Jud 11:10; Jer 42:21; Re 1:5; Re 3:14)

Ge 31:50Jud 11:10Jer 42:21Re 1:5Re 3:14

6 Whether it is good or bad, we will obey the voice of the Lord our God to whom we are sending you, that it may be well with us when we obey the voice of the Lord our God.” (Jer 7:23) 7 At the end of ten days the word of the Lord came to Jeremiah. (Eze 3:16) 8 Then he summoned Johanan the son of Kareah and all the commanders of the forces who were with him, and all the people from the least to the greatest, (Jer 42:1) 9 and said to them, “Thus says the Lord, the God of Israel, to whom you sent me to present your plea for mercy before him: (Jer 42:2) 10 If you will remain in this land, then I will build you up and not pull you down; I will plant you, and not pluck you up; for I relent of the disaster that I did to you. (Ge 6:6; De 32:36; Jer 18:8; Jer 24:6)

Ge 6:6De 32:36Jer 18:8Jer 24:6

11 Do not fear the king of Babylon, of whom you are afraid. Do not fear him, declares the Lord, for I am with you, to save you and to deliver you from his hand. (Jer 22:25; Jer 30:10; Jer 41:18; Ro 8:31)

Jer 22:25Jer 30:10Jer 41:18Ro 8:31

12 I will grant you mercy, that he may have mercy on you and let you remain in your own land. (Ne 1:11) 13 But if you say, ‘We will not remain in this land,’ disobeying the voice of the Lord your God (Jer 43:4; Jer 44:16) 14 and saying, ‘No, we will go to the land of Egypt, where we shall not see war or hear the sound of the trumpet or be hungry for bread, and we will dwell there,’ (Jer 4:19; Jer 37:21; Jer 41:17) 15 then hear the word of the Lord, O remnant of Judah. Thus says the Lord of hosts, the God of Israel: If you set your faces to enter Egypt and go to live there, (De 17:16; Jer 42:19; Jer 44:1; Jer 44:12; Jer 44:27)

De 17:16Jer 42:19Jer 44:1Jer 44:12Jer 44:27

16 then the sword that you fear shall overtake you there in the land of Egypt, and the famine of which you are afraid shall follow close after you to Egypt, and there you shall die. (Jer 42:22; Jer 44:12; Eze 11:8) 17 All the men who set their faces to go to Egypt to live there shall die by the sword, by famine, and by pestilence. They shall have no remnant or survivor from the disaster that I will bring upon them. (La 2:22) 18 “For thus says the Lord of hosts, the God of Israel: As my anger and my wrath were poured out on the inhabitants of Jerusalem, so my wrath will be poured out on you when you go to Egypt. You shall become an execration, a horror, a curse, and a taunt. You shall see this place no more. (Jer 7:20; Jer 18:16) 19 The Lord has said to you, O remnant of Judah, ‘Do not go to Egypt.’ Know for a certainty that I have warned you this day (Jer 42:14; Jer 43:2; Eze 2:5) 20 that you have gone astray at the cost of your lives. For you sent me to the Lord your God, saying, ‘Pray for us to the Lord our God, and whatever the Lord our God says, declare to us and we will do it.’ (Jer 42:2; Jer 42:3) 21 And I have this day declared it to you, but you have not obeyed the voice of the Lord your God in anything that he sent me to tell you. (Jer 42:5) 22 Now therefore know for a certainty that you shall die by the sword, by famine, and by pestilence in the place where you desire to go to live.” (Jer 42:16)

Bible Kralická

1 Potom přistoupili všecka knížata vojsk, i Jochanan syn Kareachův i Jazaniáš syn Hosaiášův, i všecken lid, od nejmenšího až do největšího, 2 A řekli Jeremiášovi proroku: Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší, a modl se za nás Hospodinu Bohu svému, za všecken ostatek tento, nebo nás maličko zůstalo z mnohých, jakž oči tvé nás vidí, 3 Ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu, po níž bychom jíti, a co činiti měli. 4 Jimž řekl Jeremiáš prorok: Uslyšel jsem. Aj, já modliti se budu Hospodinu Bohu vašemu podlé slov vašich, a cožkoli vám odpoví Hospodin, oznámím vám; nezatajím před vámi slova. 5 Oni zase řekli Jeremiášovi: Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným, jestliže podlé každého slova, pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám, tak se chovati nebudeme. 6 Buď dobré aneb zlé, hlasu Hospodina Boha našeho, pro nejž tě vysíláme k němu, uposlechneme, aby nám dobře bylo, když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho. 7 Stalo se pak po přeběhnutí desíti dnů, když se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, 8 Že povolal Jochanana syna Kareachova, a všech knížat vojsk, kteříž s ním byli, i všeho lidu, od nejmenšího až do největšího, 9 A řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský, k němuž jste mne poslali, abych rozprostíral poníženou prosbu vaši před oblíčejem jeho: 10 Jestliže navrátíce se, zůstanete v zemi této, zajisté že vzdělám vás, a nezkazím, anobrž vštípím vás, a nevypléním; neboť lituji toho zlého, kteréž jsem učinil vám. 11 Nebojtež se krále Babylonského, jehož se bojíte, nebojte se ho, dí Hospodin; neboť s vámi jsem, abych vás vysvobozoval, a vytrhoval vás z ruky jeho. 12 Nadto způsobím vám milost, aby se slitoval nad vámi, a dal se vám navrátiti do země vaší. 13 Ale řeknete-li: Nezůstaneme v zemi této, neposlouchajíce hlasu Hospodina Boha svého, 14 A říkajíce: Nikoli, ale do země Egyptské vejdeme, kdež neuzříme boje, ani zvuku trouby neuslyšíme, a chleba lačněti nebudeme, pročež tam se osadíme: 15 Protož nyní slyštež slovo Hospodinovo, ostatkové Judští: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jestliže vy zarputile na tom zůstanete, abyste vešli do Egypta, a vejdete-li, abyste tam pobyli, 16 Jistě stane se to, že meč, kteréhož se bojíte, tam v zemi Egyptské vás postihne, a hlad, jehož se obáváte, přijde na vás v Egyptě, a tam pomřete. 17 Tak se stane všechněm těm mužům, kteříž uložili předce jíti do Egypta, aby tam byli pohostinu, že zhynou mečem, hladem a morem, a nezůstane z nich žádného, aniž kdo znikne toho zlého, kteréž já uvedu na ně. 18 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jakož vylit jest hněv můj a prchlivost má na obyvatele Jeruzalémské, tak vylita bude prchlivost má na vás, když vejdete do Egypta, a budete k proklínání, a k užasnutí, a k zlořečení, a za útržku; nadto neuzříte více místa tohoto. 19 K vámť mluví Hospodin, ó ostatkové Judští: Nevcházejte do Egypta. Jistotně vězte, (neboť se vám dnes osvědčuji), 20 Poněvadž jste se neupřímě ke mně měli v myšleních svých, poslavše mne k Hospodinu Bohu vašemu, řkouce: Modl se za nás Hospodinu Bohu našemu, a všecko, jakžť koli dí Hospodin Bůh náš, tak nám oznam, a učiníme, 21 Když pak oznamuji vám dnes, však neposloucháte hlasu Hospodina Boha vašeho hned v ničemž, pročež mne k vám poslal: 22 Protož pravím, vězte jistotně, že mečem, hladem a morem pomřete v tom místě, kamž se vám zachtělo jíti, abyste tam byli pohostinu.