Jeremiah 14 | English Standard Version

English Standard Version

Famine, Sword, and Pestilence

1 The word of the Lord that came to Jeremiah concerning the drought: (Jer 17:8) 2 “Judah mourns, and her gates languish; her people lament on the ground, and the cry of Jerusalem goes up. (1Sa 5:12; Isa 3:26; La 1:4; La 2:8)

1Sa 5:12Isa 3:26La 1:4La 2:8

3 Her nobles send their servants for water; they come to the cisterns; they find no water; they return with their vessels empty; they are ashamed and confounded and cover their heads. (2Sa 15:30; Ps 40:14) 4 Because of the ground that is dismayed, since there is no rain on the land, the farmers are ashamed; they cover their heads. (Jer 3:3) 5 Even the doe in the field forsakes her newborn fawn because there is no grass. (Job 39:1; Ps 29:9) 6 The wild donkeys stand on the bare heights; they pant for air like jackals; their eyes fail because there is no vegetation. (Jer 2:24) 7 “Though our iniquities testify against us, act, O Lord, for your name’s sake; for our backslidings are many; we have sinned against you. (Ps 25:11; Jer 2:19; Jer 14:20; Jer 14:21)

Ps 25:11Jer 2:19Jer 14:20Jer 14:21

8 O you hope of Israel, its savior in time of trouble, why should you be like a stranger in the land, like a traveler who turns aside to tarry for a night? (Ps 71:5; Jer 17:13; Jer 50:7) 9 Why should you be like a man confused, like a mighty warrior who cannot save? Yet you, O Lord, are in the midst of us, and we are called by your name; do not leave us.” (Ex 29:45; Ps 119:121; Isa 59:1; Da 9:18; Eph 3:15)

Ex 29:45Ps 119:121Isa 59:1Da 9:18Eph 3:15

10 Thus says the Lord concerning this people: “They have loved to wander thus; they have not restrained their feet; therefore the Lord does not accept them; now he will remember their iniquity and punish their sins.” (Ho 8:13; Ho 9:9) 11 The Lord said to me: “Do not pray for the welfare of this people. (Jer 7:16) 12 Though they fast, I will not hear their cry, and though they offer burnt offering and grain offering, I will not accept them. But I will consume them by the sword, by famine, and by pestilence.” (Pr 1:28; Isa 1:15; Jer 6:20; Jer 16:4; Jer 24:10; Jer 32:24; Eze 8:18; Eze 14:21; Mic 3:4)

Pr 1:28Isa 1:15Jer 6:20Jer 16:4Jer 24:10Jer 32:24Eze 8:18Eze 14:21Mic 3:4

Lying Prophets

13 Then I said: “Ah, Lord God, behold, the prophets say to them, ‘You shall not see the sword, nor shall you have famine, but I will give you assured peace in this place.’” (Jer 4:10; Jer 6:14) 14 And the Lord said to me: “The prophets are prophesying lies in my name. I did not send them, nor did I command them or speak to them. They are prophesying to you a lying vision, worthless divination, and the deceit of their own minds. (De 18:20; Jer 5:31; Jer 23:21; Jer 23:26; Jer 27:9; Jer 27:15; Jer 29:8; Eze 13:6; Mt 7:15; Mr 13:22)

De 18:20Jer 5:31Jer 23:21Jer 23:26Jer 27:9Jer 27:15Jer 29:8Eze 13:6Mt 7:15Mr 13:22

15 Therefore thus says the Lord concerning the prophets who prophesy in my name although I did not send them, and who say, ‘Sword and famine shall not come upon this land’: By sword and famine those prophets shall be consumed. (Jer 14:12; Jer 14:14; Jer 23:34) 16 And the people to whom they prophesy shall be cast out in the streets of Jerusalem, victims of famine and sword, with none to bury them—them, their wives, their sons, and their daughters. For I will pour out their evil upon them. (Ps 79:3) 17 “You shall say to them this word: ‘Let my eyes run down with tears night and day, and let them not cease, for the virgin daughter of my people is shattered with a great wound, with a very grievous blow. (Jer 8:21; Jer 10:19; Jer 13:17; Jer 30:12)

Jer 8:21Jer 10:19Jer 13:17Jer 30:12

18 If I go out into the field, behold, those pierced by the sword! And if I enter the city, behold, the diseases of famine! For both prophet and priest ply their trade through the land and have no knowledge.’” (Jer 5:31; Eze 7:15) 19 Have you utterly rejected Judah? Does your soul loathe Zion? Why have you struck us down so that there is no healing for us? We looked for peace, but no good came; for a time of healing, but behold, terror. (Jer 8:15; Jer 15:18; La 5:22) 20 We acknowledge our wickedness, O Lord, and the iniquity of our fathers, for we have sinned against you. (Ps 106:6; Da 9:5; Da 9:8) 21 Do not spurn us, for your name’s sake; do not dishonor your glorious throne; remember and do not break your covenant with us. (Le 26:42; Ps 106:45; Jer 14:7) 22 Are there any among the false gods of the nations that can bring rain? Or can the heavens give showers? Are you not he, O Lord our God? We set our hope on you, for you do all these things. (De 32:21; Job 12:9; Job 28:26; Job 38:26; Job 38:28; Isa 66:2; Jer 10:15; Zec 10:1)

De 32:21Job 12:9Job 28:26Job 38:26Job 38:28Isa 66:2Jer 10:15Zec 10:1

Bible Kralická

1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu. 2 Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde. 3 Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou. 4 I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi. 5 Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude. 6 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy. 7 Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili. 8 Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu? 9 Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás. 10 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich. 11 Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému. 12 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je. 13 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto. 14 I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám. 15 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou. 16 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich. 17 Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou. 18 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají. 19 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Čekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza. 20 Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě. 21 Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi. 22 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.