from Crossway1Oh that you would rend the heavens and come down, that the mountains might quake at your presence— (Jud 5:5; 2Sa 22:10; Ps 18:9; Ps 144:5; Mic 1:4)2[1] as when fire kindles brushwood and the fire causes water to boil— to make your name known to your adversaries, and that the nations might tremble at your presence! (Jos 2:9)3When you did awesome things that we did not look for, you came down, the mountains quaked at your presence. (Ex 14:13; Ex 15:11)4From of old no one has heard or perceived by the ear, no eye has seen a God besides you, who acts for those who wait for him. (Ps 31:19; 1Co 2:9)5You meet him who joyfully works righteousness, those who remember you in your ways. Behold, you were angry, and we sinned; in our sins we have been a long time, and shall we be saved?[2]6We have all become like one who is unclean, and all our righteous deeds are like a polluted garment. We all fade like a leaf, and our iniquities, like the wind, take us away. (Ps 90:5; Isa 59:12)7There is no one who calls upon your name, who rouses himself to take hold of you; for you have hidden your face from us, and have made us melt in[3] the hand of our iniquities. (Isa 43:22; Ho 7:7)8But now, O Lord, you are our Father; we are the clay, and you are our potter; we are all the work of your hand. (Isa 29:23; Isa 45:9; Isa 45:11; Isa 63:16; Ro 9:20)9Be not so terribly angry, O Lord, and remember not iniquity forever. Behold, please look, we are all your people. (Ps 74:1; Ps 79:8; Isa 57:16)10Your holy cities have become a wilderness; Zion has become a wilderness, Jerusalem a desolation. (Ne 1:3; Ne 2:3)11Our holy and beautiful[4] house, where our fathers praised you, has been burned by fire, and all our pleasant places have become ruins. (2Ki 25:9; 2Ch 36:19; Ps 74:7; Hag 1:9; Hag 2:3)12Will you restrain yourself at these things, O Lord? Will you keep silent, and afflict us so terribly? (Isa 42:14; Zec 1:12)
Isaiah 64
Bible Kralická
1Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,2(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;3Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;4Čehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.5Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,6Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.7Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.8Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.9Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.10Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.11Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.12I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?