1The righteous man perishes, and no one lays it to heart; devout men are taken away, while no one understands. For the righteous man is taken away from calamity; (Ps 12:1)2he enters into peace; they rest in their beds who walk in their uprightness. (2Ch 16:14; Eze 32:25; Lu 2:29)3But you, draw near, sons of the sorceress, offspring of the adulterer and the loose woman. (Joh 8:41)4Whom are you mocking? Against whom do you open your mouth wide and stick out your tongue? Are you not children of transgression, the offspring of deceit, (Ps 35:21; Isa 1:4; Isa 46:8)5you who burn with lust among the oaks,[1] under every green tree, who slaughter your children in the valleys, under the clefts of the rocks? (2Ki 16:4; Isa 1:29; Eze 16:20)6Among the smooth stones of the valley is your portion; they, they, are your lot; to them you have poured out a drink offering, you have brought a grain offering. Shall I relent for these things? (2Ki 23:10)7On a high and lofty mountain you have set your bed, and there you went up to offer sacrifice. (1Ki 14:23; Eze 16:16; Eze 16:24)8Behind the door and the doorpost you have set up your memorial; for, deserting me, you have uncovered your bed, you have gone up to it, you have made it wide; and you have made a covenant for yourself with them, you have loved their bed, you have looked on nakedness.[2] (Eze 16:25; Eze 23:17; Ho 1:2)9You journeyed to the king with oil and multiplied your perfumes; you sent your envoys far off, and sent down even to Sheol. (Eze 16:26; Eze 16:28)10You were wearied with the length of your way, but you did not say, “It is hopeless”; you found new life for your strength, and so you were not faint.[3] (Jer 2:25; Jer 18:12)11Whom did you dread and fear, so that you lied, and did not remember me, did not lay it to heart? Have I not held my peace, even for a long time, and you do not fear me? (Ps 50:21; Ps 78:10; Ps 78:36; Isa 51:12)12I will declare your righteousness and your deeds, but they will not profit you.13When you cry out, let your collection of idols deliver you! The wind will carry them all off, a breath will take them away. But he who takes refuge in me shall possess the land and shall inherit my holy mountain. (Ps 37:9; Isa 11:9; Isa 56:7; Isa 65:11; Isa 65:25; Jer 11:12)
Comfort for the Contrite
14And it shall be said, “Build up, build up, prepare the way, remove every obstruction from my people’s way.” (Isa 40:3; Isa 62:10)15For thus says the One who is high and lifted up, who inhabits eternity, whose name is Holy: “I dwell in the high and holy place, and also with him who is of a contrite and lowly spirit, to revive the spirit of the lowly, and to revive the heart of the contrite. (Ps 34:18; Ps 113:6; Ps 138:6; Isa 42:3; Mic 6:6; Lu 1:49)16For I will not contend forever, nor will I always be angry; for the spirit would grow faint before me, and the breath of life that I made. (Ge 6:3; Ps 103:9)17Because of the iniquity of his unjust gain I was angry, I struck him; I hid my face and was angry, but he went on backsliding in the way of his own heart. (Isa 56:11; Jer 6:13)18I have seen his ways, but I will heal him; I will lead him and restore comfort to him and his mourners, (Isa 61:3; Jer 3:22)19creating the fruit of the lips. Peace, peace, to the far and to the near,” says the Lord, “and I will heal him. (Isa 50:4; Isa 57:18; Ac 2:39; Eph 2:17; Heb 13:15)20But the wicked are like the tossing sea; for it cannot be quiet, and its waters toss up mire and dirt. (Jud 1:13)21There is no peace,” says my God, “for the wicked.” (Isa 48:22)
Isaiah 57
Bible Kralická
1Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,2Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.3Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.4Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?5Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.6Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?7Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.8Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.9Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.10Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.11A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?12Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.13Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.14Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.15Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.16Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.17Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.18Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.19Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.20Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.21Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.