Isaiah 40 | English Standard Version

English Standard Version

Comfort for God’s People

1 Comfort, comfort my people, says your God. (Isa 51:12; Lu 2:25) 2 Speak tenderly to Jerusalem, and cry to her that her warfare^[1] is ended, that her iniquity is pardoned, that she has received from the Lord’s hand double for all her sins. (2Ch 36:22; Jer 25:12; Ho 2:14) 3 A voice cries:^[2] “In the wilderness prepare the way of the Lord; make straight in the desert a highway for our God. (Ps 68:4; Isa 57:14; Mal 3:1; Mt 3:3; Mr 1:3; Lu 3:4; Joh 1:23)

Ps 68:4Isa 57:14Mal 3:1Mt 3:3Mr 1:3Lu 3:4Joh 1:23

4 Every valley shall be lifted up, and every mountain and hill be made low; the uneven ground shall become level, and the rough places a plain. (Isa 49:11; Lu 3:5) 5 And the glory of the Lord shall be revealed, and all flesh shall see it together, for the mouth of the Lord has spoken.” (Isa 1:20; Lu 3:6)

The Word of God Stands Forever

6 A voice says, “Cry!” And I said,^[3] “What shall I cry?” All flesh is grass, and all its beauty^[4] is like the flower of the field. (Job 14:2; Ps 102:11; Ps 103:15; Jas 1:10; 1Pe 1:24)

Job 14:2Ps 102:11Ps 103:15Jas 1:101Pe 1:24

7 The grass withers, the flower fades when the breath of the Lord blows on it; surely the people are grass. 8 The grass withers, the flower fades, but the word of our God will stand forever. (Jas 1:11)

The Greatness of God

9 Go on up to a high mountain, O Zion, herald of good news;^[5] lift up your voice with strength, O Jerusalem, herald of good news;^[6] lift it up, fear not; say to the cities of Judah, “Behold your God!” (Isa 52:7) 10 Behold, the Lord God comes with might, and his arm rules for him; behold, his reward is with him, and his recompense before him. (Isa 59:16; Isa 62:11; Lu 11:22; Re 22:12)

Isa 59:16Isa 62:11Lu 11:22Re 22:12

11 He will tend his flock like a shepherd; he will gather the lambs in his arms; he will carry them in his bosom, and gently lead those that are with young. (Nu 11:12; Eze 34:23; Zec 11:7; Mt 18:12; Lu 15:5; Joh 10:11; Joh 21:15; Ac 20:28)

Nu 11:12Eze 34:23Zec 11:7Mt 18:12Lu 15:5Joh 10:11Joh 21:15Ac 20:28

12 Who has measured the waters in the hollow of his hand and marked off the heavens with a span, enclosed the dust of the earth in a measure and weighed the mountains in scales and the hills in a balance? (Pr 30:4) 13 Who has measured^[7] the Spirit of the Lord, or what man shows him his counsel? (Ro 11:34; 1Co 2:16) 14 Whom did he consult, and who made him understand? Who taught him the path of justice, and taught him knowledge, and showed him the way of understanding? (Job 21:22) 15 Behold, the nations are like a drop from a bucket, and are accounted as the dust on the scales; behold, he takes up the coastlands like fine dust. (Isa 29:5; Isa 41:1) 16 Lebanon would not suffice for fuel, nor are its beasts enough for a burnt offering. (Ps 50:10) 17 All the nations are as nothing before him, they are accounted by him as less than nothing and emptiness. (Ps 62:9; Isa 41:12; Da 4:35) 18 To whom then will you liken God, or what likeness compare with him? (Isa 40:25; Isa 46:5; Ho 13:2; Ac 17:29)

Isa 40:25Isa 46:5Ho 13:2Ac 17:29

19 An idol! A craftsman casts it, and a goldsmith overlays it with gold and casts for it silver chains. (Isa 40:18) 20 He who is too impoverished for an offering chooses wood^[8] that will not rot; he seeks out a skillful craftsman to set up an idol that will not move. (Isa 44:9; Isa 46:6; Jer 10:3) 21 Do you not know? Do you not hear? Has it not been told you from the beginning? Have you not understood from the foundations of the earth? (Isa 40:28; Ac 14:17; Ro 1:19) 22 It is he who sits above the circle of the earth, and its inhabitants are like grasshoppers; who stretches out the heavens like a curtain, and spreads them like a tent to dwell in; (Nu 13:33; Job 9:8; Ps 104:2) 23 who brings princes to nothing, and makes the rulers of the earth as emptiness. (Job 12:21; Ps 107:40) 24 Scarcely are they planted, scarcely sown, scarcely has their stem taken root in the earth, when he blows on them, and they wither, and the tempest carries them off like stubble. (Ps 83:13; Isa 41:2) 25 To whom then will you compare me, that I should be like him? says the Holy One. (Isa 40:18) 26 Lift up your eyes on high and see: who created these? He who brings out their host by number, calling them all by name; by the greatness of his might and because he is strong in power, not one is missing. (Ps 147:4) 27 Why do you say, O Jacob, and speak, O Israel, “My way is hidden from the Lord, and my right is disregarded by my God”? (Isa 49:4; Isa 49:14) 28 Have you not known? Have you not heard? The Lord is the everlasting God, the Creator of the ends of the earth. He does not faint or grow weary; his understanding is unsearchable. (Ps 121:4; Ps 147:5) 29 He gives power to the faint, and to him who has no might he increases strength. 30 Even youths shall faint and be weary, and young men shall fall exhausted; 31 but they who wait for the Lord shall renew their strength; they shall mount up with wings like eagles; they shall run and not be weary; they shall walk and not faint. (Ex 19:4; Ps 103:5)

Bible Kralická

1 Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. 2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své. 3 Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. 4 Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. 5 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. 6 Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. 7 Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. 8 Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. 9 Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. 10 Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. 11 Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede. 12 Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? 13 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil? 14 S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? 15 Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. 16 Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. 17 Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho. 18 K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? 19 Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; 20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. 21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? 22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, 23 Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 25 K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? 26 Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. 27 Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? 28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? 29 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. 30 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, 31 Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.