1Ah, you destroyer, who yourself have not been destroyed, you traitor, whom none has betrayed! When you have ceased to destroy, you will be destroyed; and when you have finished betraying, they will betray you. (Isa 17:14; Isa 21:2)2O Lord, be gracious to us; we wait for you. Be our arm every morning, our salvation in the time of trouble. (Isa 25:9; Isa 26:8)3At the tumultuous noise peoples flee; when you lift yourself up, nations are scattered, (2Ki 19:7; Isa 17:13)4and your spoil is gathered as the caterpillar gathers; as locusts leap, it is leapt upon. (Joe 2:4)5The Lord is exalted, for he dwells on high; he will fill Zion with justice and righteousness, (Isa 2:17; Isa 5:15)6and he will be the stability of your times, abundance of salvation, wisdom, and knowledge; the fear of the Lord is Zion’s[1] treasure. (Isa 39:8)7Behold, their heroes cry in the streets; the envoys of peace weep bitterly. (2Ki 18:37; Isa 36:22)8The highways lie waste; the traveler ceases. Covenants are broken; cities[2] are despised; there is no regard for man. (Jud 5:6; 2Ki 18:14; Isa 33:1)9The land mourns and languishes; Lebanon is confounded and withers away; Sharon is like a desert, and Bashan and Carmel shake off their leaves. (Isa 24:4; Na 1:4)10“Now I will arise,” says the Lord, “now I will lift myself up; now I will be exalted. (Ps 12:5; Ps 68:1; Isa 10:26)11You conceive chaff; you give birth to stubble; your breath is a fire that will consume you. (Ps 7:14; Ps 80:16; Isa 10:16; Isa 59:4)12And the peoples will be as if burned to lime, like thorns cut down, that are burned in the fire.” (Isa 33:11)13Hear, you who are far off, what I have done; and you who are near, acknowledge my might.14The sinners in Zion are afraid; trembling has seized the godless: “Who among us can dwell with the consuming fire? Who among us can dwell with everlasting burnings?” (Ps 15:1; Ps 24:3; Isa 66:15; Heb 12:29)15He who walks righteously and speaks uprightly, who despises the gain of oppressions, who shakes his hands, lest they hold a bribe, who stops his ears from hearing of bloodshed and shuts his eyes from looking on evil, (Ps 15:2; Ps 24:4; Ps 119:37)16he will dwell on the heights; his place of defense will be the fortresses of rocks; his bread will be given him; his water will be sure. (Isa 30:23; Isa 30:25)17Your eyes will behold the king in his beauty; they will see a land that stretches afar. (Isa 6:5; Isa 54:2; Zec 9:9)18Your heart will muse on the terror: “Where is he who counted, where is he who weighed the tribute? Where is he who counted the towers?” (2Ki 18:14; Ps 37:10; Ps 48:12)19You will see no more the insolent people, the people of an obscure speech that you cannot comprehend, stammering in a tongue that you cannot understand. (De 28:49; 2Ki 19:32; Isa 28:11)20Behold Zion, the city of our appointed feasts! Your eyes will see Jerusalem, an untroubled habitation, an immovable tent, whose stakes will never be plucked up, nor will any of its cords be broken. (Isa 32:18; Isa 33:6)21But there the Lord in majesty will be for us a place of broad rivers and streams, where no galley with oars can go, nor majestic ship can pass. (Ps 46:4; Ps 48:7; Isa 2:16)22For the Lord is our judge; the Lord is our lawgiver; the Lord is our king; he will save us. (Jud 2:16; 1Sa 12:13; Jas 4:12)23Your cords hang loose; they cannot hold the mast firm in its place or keep the sail spread out. Then prey and spoil in abundance will be divided; even the lame will take the prey. (Ge 49:27; Ps 68:12)24And no inhabitant will say, “I am sick”; the people who dwell there will be forgiven their iniquity. (Isa 1:5; Isa 1:25; Jer 50:20)
Isaiah 33
Bible Kralická
1Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.2Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.3Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.4A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.5Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.6I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.7Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.8Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.9Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.10Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.11Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.12I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.13Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.14Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?15Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:16Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.17Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.18Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?19Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.20Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;21Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.22Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.23Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.24Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.