Genesis 8 | English Standard Version

English Standard Version

The Flood Subsides

1 But God remembered Noah and all the beasts and all the livestock that were with him in the ark. And God made a wind blow over the earth, and the waters subsided. (Ge 19:29; Ge 30:22; Ex 2:24; Ex 14:21; 1Sa 1:19)

Ge 19:29Ge 30:22Ex 2:24Ex 14:211Sa 1:19

2 The fountains of the deep and the windows of the heavens were closed, the rain from the heavens was restrained, (Ge 7:11) 3 and the waters receded from the earth continually. At the end of 150 days the waters had abated, (Ge 7:24) 4 and in the seventh month, on the seventeenth day of the month, the ark came to rest on the mountains of Ararat. (2Ki 19:37; Isa 37:38; Jer 51:27) 5 And the waters continued to abate until the tenth month; in the tenth month, on the first day of the month, the tops of the mountains were seen. 6 At the end of forty days Noah opened the window of the ark that he had made 7 and sent forth a raven. It went to and fro until the waters were dried up from the earth. 8 Then he sent forth a dove from him, to see if the waters had subsided from the face of the ground. 9 But the dove found no place to set her foot, and she returned to him to the ark, for the waters were still on the face of the whole earth. So he put out his hand and took her and brought her into the ark with him. 10 He waited another seven days, and again he sent forth the dove out of the ark. 11 And the dove came back to him in the evening, and behold, in her mouth was a freshly plucked olive leaf. So Noah knew that the waters had subsided from the earth. 12 Then he waited another seven days and sent forth the dove, and she did not return to him anymore. 13 In the six hundred and first year, in the first month, the first day of the month, the waters were dried from off the earth. And Noah removed the covering of the ark and looked, and behold, the face of the ground was dry. 14 In the second month, on the twenty-seventh day of the month, the earth had dried out. 15 Then God said to Noah, 16 “Go out from the ark, you and your wife, and your sons and your sons’ wives with you. (Ge 7:13) 17 Bring out with you every living thing that is with you of all flesh—birds and animals and every creeping thing that creeps on the earth—that they may swarm on the earth, and be fruitful and multiply on the earth.” (Ge 1:22; Ge 1:28; Ge 9:1) 18 So Noah went out, and his sons and his wife and his sons’ wives with him. 19 Every beast, every creeping thing, and every bird, everything that moves on the earth, went out by families from the ark.

God’s Covenant with Noah

20 Then Noah built an altar to the Lord and took some of every clean animal and some of every clean bird and offered burnt offerings on the altar. 21 And when the Lord smelled the pleasing aroma, the Lord said in his heart, “I will never again curse^[1] the ground because of man, for the intention of man’s heart is evil from his youth. Neither will I ever again strike down every living creature as I have done. (Ge 3:17; Ge 6:5; Ge 6:17; Ge 9:11; Ge 9:15; Ex 29:18; Ex 29:25; Ex 29:41; Le 1:9; Le 1:13; Le 1:17; Ps 58:3; Isa 54:9; Eze 16:19; Eze 20:41; Mt 15:19; Ro 1:21; 2Co 2:15; Eph 5:2; Php 4:18)

Ge 3:17Ge 6:5Ge 6:17Ge 9:11Ge 9:15Ex 29:18Ex 29:25Ex 29:41Le 1:9Le 1:13Le 1:17Ps 58:3Isa 54:9Eze 16:19Eze 20:41Mt 15:19Ro 1:212Co 2:15Eph 5:2Php 4:18

22 While the earth remains, seedtime and harvest, cold and heat, summer and winter, day and night, shall not cease.” (Jer 5:24; Jer 33:20; Jer 33:25)

Bible Kralická

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 15 I mluvil Bůh k Noé, řka: 16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.