Genesis 43 | English Standard Version

English Standard Version

Joseph’s Brothers Return to Egypt

1 Now the famine was severe in the land. (Ge 41:54; Ge 41:57) 2 And when they had eaten the grain that they had brought from Egypt, their father said to them, “Go again, buy us a little food.” 3 But Judah said to him, “The man solemnly warned us, saying, ‘You shall not see my face unless your brother is with you.’ (Ge 42:20; Ge 44:23) 4 If you will send our brother with us, we will go down and buy you food. 5 But if you will not send him, we will not go down, for the man said to us, ‘You shall not see my face, unless your brother is with you.’” 6 Israel said, “Why did you treat me so badly as to tell the man that you had another brother?” 7 They replied, “The man questioned us carefully about ourselves and our kindred, saying, ‘Is your father still alive? Do you have another brother?’ What we told him was in answer to these questions. Could we in any way know that he would say, ‘Bring your brother down’?” 8 And Judah said to Israel his father, “Send the boy with me, and we will arise and go, that we may live and not die, both we and you and also our little ones. (Ge 42:2) 9 I will be a pledge of his safety. From my hand you shall require him. If I do not bring him back to you and set him before you, then let me bear the blame forever. (Ge 42:37; Ge 44:32) 10 If we had not delayed, we would now have returned twice.” 11 Then their father Israel said to them, “If it must be so, then do this: take some of the choice fruits of the land in your bags, and carry a present down to the man, a little balm and a little honey, gum, myrrh, pistachio nuts, and almonds. (Ge 37:25) 12 Take double the money with you. Carry back with you the money that was returned in the mouth of your sacks. Perhaps it was an oversight. (Ge 42:25; Ge 42:27; Ge 42:35) 13 Take also your brother, and arise, go again to the man. 14 May God Almighty^[1] grant you mercy before the man, and may he send back your other brother and Benjamin. And as for me, if I am bereaved of my children, I am bereaved.” (Ge 17:1; Ge 42:36; Ne 1:11) 15 So the men took this present, and they took double the money with them, and Benjamin. They arose and went down to Egypt and stood before Joseph. 16 When Joseph saw Benjamin with them, he said to the steward of his house, “Bring the men into the house, and slaughter an animal and make ready, for the men are to dine with me at noon.” (Ge 24:2; Ge 39:4; Ge 43:19; Ge 44:1; Ge 44:4)

Ge 24:2Ge 39:4Ge 43:19Ge 44:1Ge 44:4

17 The man did as Joseph told him and brought the men to Joseph’s house. 18 And the men were afraid because they were brought to Joseph’s house, and they said, “It is because of the money, which was replaced in our sacks the first time, that we are brought in, so that he may assault us and fall upon us to make us servants and seize our donkeys.” 19 So they went up to the steward of Joseph’s house and spoke with him at the door of the house, 20 and said, “Oh, my lord, we came down the first time to buy food. (Ge 42:3; Ge 42:10; Ge 44:18) 21 And when we came to the lodging place we opened our sacks, and there was each man’s money in the mouth of his sack, our money in full weight. So we have brought it again with us, (Ge 42:27) 22 and we have brought other money down with us to buy food. We do not know who put our money in our sacks.” 23 He replied, “Peace to you, do not be afraid. Your God and the God of your father has put treasure in your sacks for you. I received your money.” Then he brought Simeon out to them. 24 And when the man had brought the men into Joseph’s house and given them water, and they had washed their feet, and when he had given their donkeys fodder, (Ge 18:4) 25 they prepared the present for Joseph’s coming at noon, for they heard that they should eat bread there. (Ge 43:11) 26 When Joseph came home, they brought into the house to him the present that they had with them and bowed down to him to the ground. (Ge 37:5; Ge 42:6) 27 And he inquired about their welfare and said, “Is your father well, the old man of whom you spoke? Is he still alive?” (Ge 42:11; Ge 42:13) 28 They said, “Your servant our father is well; he is still alive.” And they bowed their heads and prostrated themselves. (Ge 43:26) 29 And he lifted up his eyes and saw his brother Benjamin, his mother’s son, and said, “Is this your youngest brother, of whom you spoke to me? God be gracious to you, my son!” (Ge 35:18; Ge 43:27) 30 Then Joseph hurried out, for his compassion grew warm for his brother, and he sought a place to weep. And he entered his chamber and wept there. (Ge 42:24; 1Ki 3:26; Jer 31:20) 31 Then he washed his face and came out. And controlling himself he said, “Serve the food.” (Ge 45:1) 32 They served him by himself, and them by themselves, and the Egyptians who ate with him by themselves, because the Egyptians could not eat with the Hebrews, for that is an abomination to the Egyptians. (Ge 46:34; Ex 8:26) 33 And they sat before him, the firstborn according to his birthright and the youngest according to his youth. And the men looked at one another in amazement. 34 Portions were taken to them from Joseph’s table, but Benjamin’s portion was five times as much as any of theirs. And they drank and were merry^[2] with him. (Ge 45:22; 2Sa 11:8)

Bible Kralická

1 Byl pak hlad veliký v krajině té. 2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy. 3 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy; 5 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 6 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra? 7 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého? 8 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši. 9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny. 10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili. 11 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů. 12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo. 13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu. 14 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu. 15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem. 16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni. 17 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova. 18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše. 19 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu, 20 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav. 21 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých. 22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich. 23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona. 24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich. 25 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb. 26 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi. 27 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě? 28 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili. 29 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj! 30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam. 31 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb. 32 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským. 33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek. 34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.