Genesis 31 | English Standard Version

English Standard Version

Jacob Flees from Laban

1 Now Jacob heard that the sons of Laban were saying, “Jacob has taken all that was our father’s, and from what was our father’s he has gained all this wealth.” 2 And Jacob saw that Laban did not regard him with favor as before. (Ge 4:5) 3 Then the Lord said to Jacob, “Return to the land of your fathers and to your kindred, and I will be with you.” (Ge 28:15; Ge 31:13; Ge 32:9) 4 So Jacob sent and called Rachel and Leah into the field where his flock was 5 and said to them, “I see that your father does not regard me with favor as he did before. But the God of my father has been with me. (Ge 31:2; Ge 31:3) 6 You know that I have served your father with all my strength, (Ge 30:29; Ge 31:38) 7 yet your father has cheated me and changed my wages ten times. But God did not permit him to harm me. (Ge 31:41; Nu 14:22; Ne 4:12; Job 19:3; Zec 8:23)

Ge 31:41Nu 14:22Ne 4:12Job 19:3Zec 8:23

8 If he said, ‘The spotted shall be your wages,’ then all the flock bore spotted; and if he said, ‘The striped shall be your wages,’ then all the flock bore striped. (Ge 30:32) 9 Thus God has taken away the livestock of your father and given them to me. (Ge 31:1) 10 In the breeding season of the flock I lifted up my eyes and saw in a dream that the goats that mated with the flock were striped, spotted, and mottled. 11 Then the angel of God said to me in the dream, ‘Jacob,’ and I said, ‘Here I am!’ 12 And he said, ‘Lift up your eyes and see, all the goats that mate with the flock are striped, spotted, and mottled, for I have seen all that Laban is doing to you. (Ex 3:7) 13 I am the God of Bethel, where you anointed a pillar and made a vow to me. Now arise, go out from this land and return to the land of your kindred.’” (Ge 28:18; Ge 31:3; Ge 32:9) 14 Then Rachel and Leah answered and said to him, “Is there any portion or inheritance left to us in our father’s house? (2Sa 20:1; 1Ki 12:16) 15 Are we not regarded by him as foreigners? For he has sold us, and he has indeed devoured our money. (Ge 29:15; Ge 29:27; Ge 30:26) 16 All the wealth that God has taken away from our father belongs to us and to our children. Now then, whatever God has said to you, do.” 17 So Jacob arose and set his sons and his wives on camels. 18 He drove away all his livestock, all his property that he had gained, the livestock in his possession that he had acquired in Paddan-aram, to go to the land of Canaan to his father Isaac. (Ge 25:20; Ge 28:2; Ge 28:6) 19 Laban had gone to shear his sheep, and Rachel stole her father’s household gods. (Ge 31:30; Ge 31:34; Jud 17:5; 1Sa 15:23; 1Sa 19:13; Eze 21:21; Ho 3:4; Zec 10:2)

Ge 31:30Ge 31:34Jud 17:51Sa 15:231Sa 19:13Eze 21:21Ho 3:4Zec 10:2

20 And Jacob tricked^[1] Laban the Aramean, by not telling him that he intended to flee. 21 He fled with all that he had and arose and crossed the Euphrates,^[2] and set his face toward the hill country of Gilead. (Ex 23:31; 2Ki 12:17; Ps 72:8; Lu 9:51)

Ex 23:312Ki 12:17Ps 72:8Lu 9:51

22 When it was told Laban on the third day that Jacob had fled, 23 he took his kinsmen with him and pursued him for seven days and followed close after him into the hill country of Gilead. 24 But God came to Laban the Aramean in a dream by night and said to him, “Be careful not to say anything to Jacob, either good or bad.” (Ge 20:3; Ge 24:50; Nu 24:13; 2Sa 13:22)

Ge 20:3Ge 24:50Nu 24:132Sa 13:22

25 And Laban overtook Jacob. Now Jacob had pitched his tent in the hill country, and Laban with his kinsmen pitched tents in the hill country of Gilead. 26 And Laban said to Jacob, “What have you done, that you have tricked me and driven away my daughters like captives of the sword? (Ge 31:20) 27 Why did you flee secretly and trick me, and did not tell me, so that I might have sent you away with mirth and songs, with tambourine and lyre? (Ge 31:26) 28 And why did you not permit me to kiss my sons and my daughters farewell? Now you have done foolishly. (Ge 31:55; Ru 1:9; Ru 1:14; 1Ki 19:20; Ac 20:37)

Ge 31:55Ru 1:9Ru 1:141Ki 19:20Ac 20:37

29 It is in my power to do you harm. But the God of your^[3] father spoke to me last night, saying, ‘Be careful not to say anything to Jacob, either good or bad.’ (Ge 28:13; Ge 31:24; Ge 31:42; Ge 31:53; De 28:32; Ne 5:5; Pr 3:27; Mic 2:1)

Ge 28:13Ge 31:24Ge 31:42Ge 31:53De 28:32Ne 5:5Pr 3:27Mic 2:1

30 And now you have gone away because you longed greatly for your father’s house, but why did you steal my gods?” (Ge 31:19; Jud 18:24) 31 Jacob answered and said to Laban, “Because I was afraid, for I thought that you would take your daughters from me by force. 32 Anyone with whom you find your gods shall not live. In the presence of our kinsmen point out what I have that is yours, and take it.” Now Jacob did not know that Rachel had stolen them. (Ge 44:9) 33 So Laban went into Jacob’s tent and into Leah’s tent and into the tent of the two female servants, but he did not find them. And he went out of Leah’s tent and entered Rachel’s. 34 Now Rachel had taken the household gods and put them in the camel’s saddle and sat on them. Laban felt all about the tent, but did not find them. 35 And she said to her father, “Let not my lord be angry that I cannot rise before you, for the way of women is upon me.” So he searched but did not find the household gods. (Le 19:32) 36 Then Jacob became angry and berated Laban. Jacob said to Laban, “What is my offense? What is my sin, that you have hotly pursued me? 37 For you have felt through all my goods; what have you found of all your household goods? Set it here before my kinsmen and your kinsmen, that they may decide between us two. (Ge 31:54) 38 These twenty years I have been with you. Your ewes and your female goats have not miscarried, and I have not eaten the rams of your flocks. 39 What was torn by wild beasts I did not bring to you. I bore the loss of it myself. From my hand you required it, whether stolen by day or stolen by night. (Ex 22:12) 40 There I was: by day the heat consumed me, and the cold by night, and my sleep fled from my eyes. 41 These twenty years I have been in your house. I served you fourteen years for your two daughters, and six years for your flock, and you have changed my wages ten times. (Ge 29:27; Ge 31:7) 42 If the God of my father, the God of Abraham and the Fear of Isaac, had not been on my side, surely now you would have sent me away empty-handed. God saw my affliction and the labor of my hands and rebuked you last night.” (Ge 29:32; Ge 31:29; Ge 31:53; Ps 124:1)

Ge 29:32Ge 31:29Ge 31:53Ps 124:1

43 Then Laban answered and said to Jacob, “The daughters are my daughters, the children are my children, the flocks are my flocks, and all that you see is mine. But what can I do this day for these my daughters or for their children whom they have borne? 44 Come now, let us make a covenant, you and I. And let it be a witness between you and me.” (Ge 26:28; Jos 24:27) 45 So Jacob took a stone and set it up as a pillar. (Ge 28:18) 46 And Jacob said to his kinsmen, “Gather stones.” And they took stones and made a heap, and they ate there by the heap. 47 Laban called it Jegar-sahadutha,^[4] but Jacob called it Galeed.^[5] 48 Laban said, “This heap is a witness between you and me today.” Therefore he named it Galeed, (Ge 31:44) 49 and Mizpah,^[6] for he said, “The Lord watch between you and me, when we are out of one another’s sight. (Jud 11:29; Jud 11:34) 50 If you oppress my daughters, or if you take wives besides my daughters, although no one is with us, see, God is witness between you and me.” (Jud 11:10; 1Sa 12:5; Job 16:19; Jer 42:5; Mic 1:2)

Jud 11:101Sa 12:5Job 16:19Jer 42:5Mic 1:2

51 Then Laban said to Jacob, “See this heap and the pillar, which I have set between you and me. 52 This heap is a witness, and the pillar is a witness, that I will not pass over this heap to you, and you will not pass over this heap and this pillar to me, to do harm. (Ge 31:43) 53 The God of Abraham and the God of Nahor, the God of their father, judge between us.” So Jacob swore by the Fear of his father Isaac, (Ge 31:42) 54 and Jacob offered a sacrifice in the hill country and called his kinsmen to eat bread. They ate bread and spent the night in the hill country. (Ge 31:37) 55 ^[7] Early in the morning Laban arose and kissed his grandchildren and his daughters and blessed them. Then Laban departed and returned home. (Ge 31:28; Ge 31:43)

Bible Kralická

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu; 2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé: 3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou. 4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému. 5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou. 6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu. 7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil. 8 Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách. 9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně. 10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení. 11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem. 12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá. 13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své. 14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho? 15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil. 16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh. 17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy. 18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské. 19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její. 20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.) 21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské. 22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob. 23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské. 24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.) 25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské. 26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem. 27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou? 28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak. 29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky. 30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé? 31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své. 32 Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla. 33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel. 34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl. 35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl. 36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne? 37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma. 38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. 39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci. 40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých. 41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. 42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal. 43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily? 44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. 45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení. 46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě. 47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. 48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed, 49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe. 50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou. 51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou, 52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. 53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka. 54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře. 55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.