Genesis 12 | English Standard Version

English Standard Version

The Call of Abram

1 Now the Lord said^[1] to Abram, “Go from your country^[2] and your kindred and your father’s house to the land that I will show you. (Ac 7:3; Heb 11:8) 2 And I will make of you a great nation, and I will bless you and make your name great, so that you will be a blessing. (Ge 17:6; Ge 18:18; Ga 3:14) 3 I will bless those who bless you, and him who dishonors you I will curse, and in you all the families of the earth shall be blessed.”^[3] (Ge 18:18; Ge 22:18; Ge 26:4; Ge 27:29; Ge 28:14; Nu 24:9; Jer 4:2; Ac 3:25; Ga 3:8; Ga 3:16)

Ge 18:18Ge 22:18Ge 26:4Ge 27:29Ge 28:14Nu 24:9Jer 4:2Ac 3:25Ga 3:8Ga 3:16

4 So Abram went, as the Lord had told him, and Lot went with him. Abram was seventy-five years old when he departed from Haran. (Ge 11:31) 5 And Abram took Sarai his wife, and Lot his brother’s son, and all their possessions that they had gathered, and the people that they had acquired in Haran, and they set out to go to the land of Canaan. When they came to the land of Canaan, 6 Abram passed through the land to the place at Shechem, to the oak^[4] of Moreh. At that time the Canaanites were in the land. (Ge 13:7; Ge 13:18; De 11:30; Jud 7:1; Heb 11:9)

Ge 13:7Ge 13:18De 11:30Jud 7:1Heb 11:9

7 Then the Lord appeared to Abram and said, “To your offspring I will give this land.” So he built there an altar to the Lord, who had appeared to him. (Ge 13:15; Ge 17:8; Ex 33:1; Nu 32:11; Ps 105:9; Ga 3:16)

Ge 13:15Ge 17:8Ex 33:1Nu 32:11Ps 105:9Ga 3:16

8 From there he moved to the hill country on the east of Bethel and pitched his tent, with Bethel on the west and Ai on the east. And there he built an altar to the Lord and called upon the name of the Lord. (Ge 28:19) 9 And Abram journeyed on, still going toward the Negeb.

Abram and Sarai in Egypt

10 Now there was a famine in the land. So Abram went down to Egypt to sojourn there, for the famine was severe in the land. (Ge 26:1; Ge 43:1) 11 When he was about to enter Egypt, he said to Sarai his wife, “I know that you are a woman beautiful in appearance, 12 and when the Egyptians see you, they will say, ‘This is his wife.’ Then they will kill me, but they will let you live. (Ge 20:1; Ge 26:6) 13 Say you are my sister, that it may go well with me because of you, and that my life may be spared for your sake.” 14 When Abram entered Egypt, the Egyptians saw that the woman was very beautiful. 15 And when the princes of Pharaoh saw her, they praised her to Pharaoh. And the woman was taken into Pharaoh’s house. 16 And for her sake he dealt well with Abram; and he had sheep, oxen, male donkeys, male servants, female servants, female donkeys, and camels. 17 But the Lord afflicted Pharaoh and his house with great plagues because of Sarai, Abram’s wife. (1Ch 16:21; Ps 105:14) 18 So Pharaoh called Abram and said, “What is this you have done to me? Why did you not tell me that she was your wife? 19 Why did you say, ‘She is my sister,’ so that I took her for my wife? Now then, here is your wife; take her, and go.” 20 And Pharaoh gave men orders concerning him, and they sent him away with his wife and all that he had.

Bible Kralická

1 Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě. 2 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. 3 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země. 4 I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.) 5 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní. 6 I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi. 7 I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu. 8 A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo. 9 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni. 10 Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi. 11 I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři. 12 A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají. 13 Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe. 14 I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně. 15 A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest žena do domu Faraonova. 16 Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a děvky, též oslice a velbloudy. 17 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu. 18 Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest? 19 Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ženu. Protož nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi. 20 I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl.