Sign in for free

Exodus 12

English Standard Version

from Crossway
1 The Lord said to Moses and Aaron in the land of Egypt, 2 “This month shall be for you the beginning of months. It shall be the first month of the year for you. (Ex 13:4; Ex 23:15; Ex 34:18; De 16:1) 3 Tell all the congregation of Israel that on the tenth day of this month every man shall take a lamb according to their fathers’ houses, a lamb for a household. (Ex 12:21) 4 And if the household is too small for a lamb, then he and his nearest neighbor shall take according to the number of persons; according to what each can eat you shall make your count for the lamb. 5 Your lamb shall be without blemish, a male a year old. You may take it from the sheep or from the goats, (Le 22:19; De 17:1; Mal 1:8; Mal 1:14; Heb 9:14) 6 and you shall keep it until the fourteenth day of this month, when the whole assembly of the congregation of Israel shall kill their lambs at twilight.[1] (Ex 12:18; Le 23:5; Nu 9:3; Nu 28:16; Jos 5:10; Ezr 6:19) 7 “Then they shall take some of the blood and put it on the two doorposts and the lintel of the houses in which they eat it. (Ex 12:22) 8 They shall eat the flesh that night, roasted on the fire; with unleavened bread and bitter herbs they shall eat it. (Ex 23:18; Ex 34:25; Nu 9:11; De 16:3; 1Co 5:8) 9 Do not eat any of it raw or boiled in water, but roasted, its head with its legs and its inner parts. (De 16:7; 2Ch 35:13) 10 And you shall let none of it remain until the morning; anything that remains until the morning you shall burn. (Ex 23:18; Ex 29:34; Ex 34:25; Le 7:15; De 16:4) 11 In this manner you shall eat it: with your belt fastened, your sandals on your feet, and your staff in your hand. And you shall eat it in haste. It is the Lord’s Passover. (Ex 12:27; Le 23:5; De 16:5; Lu 12:35; 1Co 5:7; Eph 6:14; 1Pe 1:13) 12 For I will pass through the land of Egypt that night, and I will strike all the firstborn in the land of Egypt, both man and beast; and on all the gods of Egypt I will execute judgments: I am the Lord. (Ex 6:2; Ex 11:4; Ex 12:23; Nu 33:4; Isa 43:11) 13 The blood shall be a sign for you, on the houses where you are. And when I see the blood, I will pass over you, and no plague will befall you to destroy you, when I strike the land of Egypt. (Heb 11:28) 14 “This day shall be for you a memorial day, and you shall keep it as a feast to the Lord; throughout your generations, as a statute forever, you shall keep it as a feast. (Ex 12:17; Ex 12:24; Ex 12:43; Ex 13:9; Ex 13:10; 2Ki 23:21) 15 Seven days you shall eat unleavened bread. On the first day you shall remove leaven out of your houses, for if anyone eats what is leavened, from the first day until the seventh day, that person shall be cut off from Israel. (Ge 17:14; Ex 13:6; Ex 23:15; Ex 34:18; Ex 34:25; Le 23:6; Nu 9:13; Nu 28:17; De 16:3; De 16:8; 1Co 5:7) 16 On the first day you shall hold a holy assembly, and on the seventh day a holy assembly. No work shall be done on those days. But what everyone needs to eat, that alone may be prepared by you. (Le 23:7; Nu 28:18; Nu 28:25) 17 And you shall observe the Feast of Unleavened Bread, for on this very day I brought your hosts out of the land of Egypt. Therefore you shall observe this day, throughout your generations, as a statute forever. (Ex 7:4; Ex 12:51; Ex 13:3) 18 In the first month, from the fourteenth day of the month at evening, you shall eat unleavened bread until the twenty-first day of the month at evening. (Le 23:5; Nu 28:16) 19 For seven days no leaven is to be found in your houses. If anyone eats what is leavened, that person will be cut off from the congregation of Israel, whether he is a sojourner or a native of the land. (Ex 12:15; Ex 12:48) 20 You shall eat nothing leavened; in all your dwelling places you shall eat unleavened bread.” 21 Then Moses called all the elders of Israel and said to them, “Go and select lambs for yourselves according to your clans, and kill the Passover lamb. (Ex 12:3) 22 Take a bunch of hyssop and dip it in the blood that is in the basin, and touch the lintel and the two doorposts with the blood that is in the basin. None of you shall go out of the door of his house until the morning. (Ex 12:7; Le 14:6; Nu 19:18; Ps 51:7; Isa 26:20; Heb 9:19; Heb 11:28) 23 For the Lord will pass through to strike the Egyptians, and when he sees the blood on the lintel and on the two doorposts, the Lord will pass over the door and will not allow the destroyer to enter your houses to strike you. (Ex 12:12; Ex 12:22; Eze 9:6; Heb 11:28; Re 7:3; Re 9:4) 24 You shall observe this rite as a statute for you and for your sons forever. 25 And when you come to the land that the Lord will give you, as he has promised, you shall keep this service. (Ex 3:8; Ex 3:17) 26 And when your children say to you, ‘What do you mean by this service?’ (Ex 13:8; Ex 13:14; De 6:20; De 32:7; Jos 4:6; Jos 4:21; Ps 78:3) 27 you shall say, ‘It is the sacrifice of the Lord’s Passover, for he passed over the houses of the people of Israel in Egypt, when he struck the Egyptians but spared our houses.’” And the people bowed their heads and worshiped. (Ex 4:31; Ex 12:11; Ex 12:21) 28 Then the people of Israel went and did so; as the Lord had commanded Moses and Aaron, so they did. 29 At midnight the Lord struck down all the firstborn in the land of Egypt, from the firstborn of Pharaoh who sat on his throne to the firstborn of the captive who was in the dungeon, and all the firstborn of the livestock. (Ex 4:23; Ex 11:4; Ex 11:5; Nu 8:17; Nu 33:4; Ps 78:51; Ps 105:36; Ps 135:8; Ps 136:10) 30 And Pharaoh rose up in the night, he and all his servants and all the Egyptians. And there was a great cry in Egypt, for there was not a house where someone was not dead. (Ex 11:6; Am 5:16) 31 Then he summoned Moses and Aaron by night and said, “Up, go out from among my people, both you and the people of Israel; and go, serve the Lord, as you have said. (Ex 10:9) 32 Take your flocks and your herds, as you have said, and be gone, and bless me also!” (Ex 10:24) 33 The Egyptians were urgent with the people to send them out of the land in haste. For they said, “We shall all be dead.” (Ex 6:1; Ex 11:1; Ex 11:8; Ps 105:38) 34 So the people took their dough before it was leavened, their kneading bowls being bound up in their cloaks on their shoulders. 35 The people of Israel had also done as Moses told them, for they had asked the Egyptians for silver and gold jewelry and for clothing. (Ex 3:22; Ex 11:2) 36 And the Lord had given the people favor in the sight of the Egyptians, so that they let them have what they asked. Thus they plundered the Egyptians. (Ge 15:14; Ex 3:21; Ex 11:3; Ps 105:37) 37 And the people of Israel journeyed from Rameses to Succoth, about six hundred thousand men on foot, besides women and children. (Ge 47:11; Ex 1:11; Ex 38:26; Nu 1:46; Nu 2:32; Nu 11:21; Nu 26:51; Nu 33:3; Nu 33:5) 38 A mixed multitude also went up with them, and very much livestock, both flocks and herds. (Le 24:10; Nu 11:4; Ne 13:3) 39 And they baked unleavened cakes of the dough that they had brought out of Egypt, for it was not leavened, because they were thrust out of Egypt and could not wait, nor had they prepared any provisions for themselves. (Ex 12:33; De 16:3) 40 The time that the people of Israel lived in Egypt was 430 years. 41 At the end of 430 years, on that very day, all the hosts of the Lord went out from the land of Egypt. (Ge 15:13; Ac 7:6; Ga 3:17) 42 It was a night of watching by the Lord, to bring them out of the land of Egypt; so this same night is a night of watching kept to the Lord by all the people of Israel throughout their generations. (De 16:1) 43 And the Lord said to Moses and Aaron, “This is the statute of the Passover: no foreigner shall eat of it, 44 but every slave[2] that is bought for money may eat of it after you have circumcised him. (Ge 17:12) 45 No foreigner or hired worker may eat of it. (Le 22:10) 46 It shall be eaten in one house; you shall not take any of the flesh outside the house, and you shall not break any of its bones. (Nu 9:12; Joh 19:36) 47 All the congregation of Israel shall keep it. (Ex 12:6) 48 If a stranger shall sojourn with you and would keep the Passover to the Lord, let all his males be circumcised. Then he may come near and keep it; he shall be as a native of the land. But no uncircumcised person shall eat of it. (Ex 12:19; Nu 9:14) 49 There shall be one law for the native and for the stranger who sojourns among you.” (Ex 12:48; Nu 9:14; Nu 15:15) 50 All the people of Israel did just as the Lord commanded Moses and Aaron. 51 And on that very day the Lord brought the people of Israel out of the land of Egypt by their hosts. (Ex 12:17; Ex 12:41; Ac 13:17) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Exodus 12

Bible Kralická

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka: 2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními. 3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům. 4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka. 5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete. 6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou. 7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou. 8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou. 9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby. 10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte. 11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo. 12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin. 13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské. 14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete. 15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele. 16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás. 17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným. 18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou. 19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi. 20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné. 21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze. 22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra. 23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení. 24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky. 25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto. 26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše? 27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili. 28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili. 29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad. 30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého. 31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili. 32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání. 33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme. 34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá. 35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů. 36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské. 37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí. 38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho. 39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě. 40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let. 41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské. 42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich. 43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho. 44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho. 45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho. 46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete. 47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní. 48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho. 49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás. 50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili. 51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich. 

Public Domain