Sign in for free

Acts 14

English Standard Version

from Crossway
1 Now at Iconium they entered together into the Jewish synagogue and spoke in such a way that a great number of both Jews and Greeks believed. (Ac 13:5) 2 But the unbelieving Jews stirred up the Gentiles and poisoned their minds against the brothers.[1] (Joh 3:36; Joh 21:23; Ac 13:50; Ac 19:9; Ro 15:31) 3 So they remained for a long time, speaking boldly for the Lord, who bore witness to the word of his grace, granting signs and wonders to be done by their hands. (Mr 16:20; Ac 4:29; Ac 15:8; Ac 20:32; Heb 2:4) 4 But the people of the city were divided; some sided with the Jews and some with the apostles. (Ac 17:4; Ac 19:9; Ac 23:7; Ac 28:24) 5 When an attempt was made by both Gentiles and Jews, with their rulers, to mistreat them and to stone them, (Ac 14:19; 2Co 12:10; 1Th 2:2) 6 they learned of it and fled to Lystra and Derbe, cities of Lycaonia, and to the surrounding country, (Mt 10:23; 2Ti 3:11) 7 and there they continued to preach the gospel. 8 Now at Lystra there was a man sitting who could not use his feet. He was crippled from birth and had never walked. (Ac 3:2) 9 He listened to Paul speaking. And Paul, looking intently at him and seeing that he had faith to be made well,[2] (Mt 9:2) 10 said in a loud voice, “Stand upright on your feet.” And he sprang up and began walking. (Isa 35:6; Ac 3:8) 11 And when the crowds saw what Paul had done, they lifted up their voices, saying in Lycaonian, “The gods have come down to us in the likeness of men!” (Ac 8:10; Ac 28:6) 12 Barnabas they called Zeus, and Paul, Hermes, because he was the chief speaker. (Ac 19:35; Ac 28:11) 13 And the priest of Zeus, whose temple was at the entrance to the city, brought oxen and garlands to the gates and wanted to offer sacrifice with the crowds. (Da 2:46; Ac 14:12) 14 But when the apostles Barnabas and Paul heard of it, they tore their garments and rushed out into the crowd, crying out, (Ge 37:29) 15 “Men, why are you doing these things? We also are men, of like nature with you, and we bring you good news, that you should turn from these vain things to a living God, who made the heaven and the earth and the sea and all that is in them. (Ge 1:1; Ex 20:11; De 32:21; 1Sa 12:21; Ps 146:6; Jer 14:22; Mt 16:16; Lu 1:16; Ac 9:35; Ac 10:26; Ac 15:3; Ac 15:19; Ac 17:24; Ac 26:18; Ac 26:20; 1Co 8:4; 1Th 1:9; Jas 5:17; Jas 5:19; Re 4:11; Re 10:6; Re 14:7) 16 In past generations he allowed all the nations to walk in their own ways. (Ps 81:13; Mic 4:5; Ac 17:30; 1Pe 4:3) 17 Yet he did not leave himself without witness, for he did good by giving you rains from heaven and fruitful seasons, satisfying your hearts with food and gladness.” (Le 26:4; Nu 10:32; De 11:14; De 28:12; Job 5:10; Ps 65:10; Ps 67:6; Ps 85:12; Ps 104:15; Ps 104:27; Ps 147:8; Ps 147:18; Eze 34:26; Eze 34:27; Joe 2:23; Joe 2:24; Zec 8:12; Ac 17:27; Ro 1:19) 18 Even with these words they scarcely restrained the people from offering sacrifice to them. 19 But Jews came from Antioch and Iconium, and having persuaded the crowds, they stoned Paul and dragged him out of the city, supposing that he was dead. (Ac 7:58; Ac 13:45; Ac 13:50; Ac 14:5; 2Co 11:25; 2Ti 3:11) 20 But when the disciples gathered about him, he rose up and entered the city, and on the next day he went on with Barnabas to Derbe. 21 When they had preached the gospel to that city and had made many disciples, they returned to Lystra and to Iconium and to Antioch, (Mt 28:19) 22 strengthening the souls of the disciples, encouraging them to continue in the faith, and saying that through many tribulations we must enter the kingdom of God. (Mr 10:30; Lu 22:28; Joh 15:20; Joh 16:33; Ac 6:7; Ac 9:16; Ac 13:43; Ac 15:32; Ac 15:41; Ac 18:23; Ro 8:17; Php 1:20; Col 1:23; 1Th 3:2; 1Th 3:3; 1Th 3:13; 2Th 1:5; 2Ti 2:12; 2Ti 3:12; 1Pe 5:10; Re 1:9) 23 And when they had appointed elders for them in every church, with prayer and fasting they committed them to the Lord in whom they had believed. (Ac 11:30; Ac 20:32; Tit 1:5) 24 Then they passed through Pisidia and came to Pamphylia. 25 And when they had spoken the word in Perga, they went down to Attalia, 26 and from there they sailed to Antioch, where they had been commended to the grace of God for the work that they had fulfilled. (Ac 13:3; Ac 15:40) 27 And when they arrived and gathered the church together, they declared all that God had done with them, and how he had opened a door of faith to the Gentiles. (Ho 2:15; Ac 11:18; Ac 15:3; Ac 15:4; Ac 15:12; Ac 21:19; 1Co 16:9; 2Co 2:12; Col 4:3; Re 3:8) 28 And they remained no little time with the disciples. 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Acts 14

Bible Kralická

1 I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství. 2 Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím. 3 I byli tu za dlouhý čas, směle a svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich. 4 I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly. 5 A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali, 6 Oni srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí, 7 A tu kázali evangelium. 8 Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil. 9 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude, 10 Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil. 11 Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám. 12 I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží. 13 Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati. 14 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce, 15 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest. 16 Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých, 17 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše. 18 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali. 19 A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel. 20 A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben. 21 A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie, 22 Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce jich, aby trvali u víře, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího. 23 A zřídivše jim, podle daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož jsou uvěřili. 24 A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie, 25 A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do města Attalie. 26 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali. 27 A když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry. 28 I byli tu za dlouhý čas s učedlníky. 

Public Domain