2 Samuel 12 | English Standard Version

English Standard Version

Nathan Rebukes David

1 And the Lord sent Nathan to David. He came to him and said to him, “There were two men in a certain city, the one rich and the other poor. (Jud 9:8; 2Sa 7:2; 2Sa 7:4; 2Sa 7:17; 2Sa 12:7; 2Sa 12:13; 2Sa 12:15; 2Sa 12:25; 2Sa 14:5; 1Ki 1:10; 1Ki 1:22; 1Ki 1:34; 1Ki 4:5; 1Ki 20:35; 1Ch 29:29; 2Ch 9:29)

Jud 9:82Sa 7:22Sa 7:42Sa 7:172Sa 12:72Sa 12:132Sa 12:152Sa 12:252Sa 14:51Ki 1:101Ki 1:221Ki 1:341Ki 4:51Ki 20:351Ch 29:292Ch 9:29

2 The rich man had very many flocks and herds, 3 but the poor man had nothing but one little ewe lamb, which he had bought. And he brought it up, and it grew up with him and with his children. It used to eat of his morsel and drink from his cup and lie in his arms,^[1] and it was like a daughter to him. 4 Now there came a traveler to the rich man, and he was unwilling to take one of his own flock or herd to prepare for the guest who had come to him, but he took the poor man’s lamb and prepared it for the man who had come to him.” 5 Then David’s anger was greatly kindled against the man, and he said to Nathan, “As the Lord lives, the man who has done this deserves to die, (Ru 3:13) 6 and he shall restore the lamb fourfold, because he did this thing, and because he had no pity.” (Ex 22:1; Lu 19:8) 7 Nathan said to David, “You are the man! Thus says the Lord, the God of Israel, ‘I anointed you king over Israel, and I delivered you out of the hand of Saul. (1Sa 16:13) 8 And I gave you your master’s house and your master’s wives into your arms and gave you the house of Israel and of Judah. And if this were too little, I would add to you as much more. 9 Why have you despised the word of the Lord, to do what is evil in his sight? You have struck down Uriah the Hittite with the sword and have taken his wife to be your wife and have killed him with the sword of the Ammonites. (Nu 15:31; 1Sa 15:19; 2Sa 11:15; 2Sa 11:17; 2Sa 11:27)

Nu 15:311Sa 15:192Sa 11:152Sa 11:172Sa 11:27

10 Now therefore the sword shall never depart from your house, because you have despised me and have taken the wife of Uriah the Hittite to be your wife.’ 11 Thus says the Lord, ‘Behold, I will raise up evil against you out of your own house. And I will take your wives before your eyes and give them to your neighbor, and he shall lie with your wives in the sight of this sun. 12 For you did it secretly, but I will do this thing before all Israel and before the sun.’” (2Sa 16:22) 13 David said to Nathan, “I have sinned against the Lord.” And Nathan said to David, “The Lord also has put away your sin; you shall not die. (1Sa 15:24; 2Sa 24:10; Ps 32:1; Ps 32:5; Ps 51:4; Mic 7:18; Zec 3:4)

1Sa 15:242Sa 24:10Ps 32:1Ps 32:5Ps 51:4Mic 7:18Zec 3:4

14 Nevertheless, because by this deed you have utterly scorned the Lord,^[2] the child who is born to you shall die.” (Isa 52:5; Eze 36:20; Eze 36:23; Ro 2:24)

Isa 52:5Eze 36:20Eze 36:23Ro 2:24

David’s Child Dies

15 Then Nathan went to his house. And the Lord afflicted the child that Uriah’s wife bore to David, and he became sick. 16 David therefore sought God on behalf of the child. And David fasted and went in and lay all night on the ground. (2Sa 13:31; 1Ki 21:27) 17 And the elders of his house stood beside him, to raise him from the ground, but he would not, nor did he eat food with them. 18 On the seventh day the child died. And the servants of David were afraid to tell him that the child was dead, for they said, “Behold, while the child was yet alive, we spoke to him, and he did not listen to us. How then can we say to him the child is dead? He may do himself some harm.” 19 But when David saw that his servants were whispering together, David understood that the child was dead. And David said to his servants, “Is the child dead?” They said, “He is dead.” 20 Then David arose from the earth and washed and anointed himself and changed his clothes. And he went into the house of the Lord and worshiped. He then went to his own house. And when he asked, they set food before him, and he ate. (Ru 3:3; Job 1:20) 21 Then his servants said to him, “What is this thing that you have done? You fasted and wept for the child while he was alive; but when the child died, you arose and ate food.” 22 He said, “While the child was still alive, I fasted and wept, for I said, ‘Who knows whether the Lord will be gracious to me, that the child may live?’ (Jon 3:9) 23 But now he is dead. Why should I fast? Can I bring him back again? I shall go to him, but he will not return to me.” (Job 7:8)

Solomon’s Birth

24 Then David comforted his wife, Bathsheba, and went in to her and lay with her, and she bore a son, and he called his name Solomon. And the Lord loved him (1Ch 22:9; Mt 1:6) 25 and sent a message by Nathan the prophet. So he called his name Jedidiah,^[3] because of the Lord.

Rabbah Is Captured

26 Now Joab fought against Rabbah of the Ammonites and took the royal city. (De 3:11; 2Sa 11:1; 1Ch 20:1) 27 And Joab sent messengers to David and said, “I have fought against Rabbah; moreover, I have taken the city of waters. 28 Now then gather the rest of the people together and encamp against the city and take it, lest I take the city and it be called by my name.” 29 So David gathered all the people together and went to Rabbah and fought against it and took it. 30 And he took the crown of their king from his head. The weight of it was a talent^[4] of gold, and in it was a precious stone, and it was placed on David’s head. And he brought out the spoil of the city, a very great amount. 31 And he brought out the people who were in it and set them to labor with saws and iron picks and iron axes and made them toil at^[5] the brick kilns. And thus he did to all the cities of the Ammonites. Then David and all the people returned to Jerusalem.

Bible Kralická

1 Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu, řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý. 2 Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho, 3 Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru. 4 Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži, kterýž byl přišel k němu. 5 Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil. 6 Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a nelitoval ho. 7 I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy. 8 A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych přidal mnohem více. 9 Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských. 10 Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá. 11 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí. 12 A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě. 13 Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš. 14 Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě, jistotně umře. 15 Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm. 16 I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes noc na zemi. 17 A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl. 18 Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese. 19 Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž řekli: Umřelo. 20 Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl. 21 Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm. 22 Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě. 23 Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně. 24 Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej. 25 Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina. 26 Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské. 27 A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod. 28 Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je, abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad ním. 29 Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je. 30 A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké. 31 Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.