1Are we beginning to commend ourselves again? Or do we need, as some do, letters of recommendation to you, or from you? (Ac 18:27; 1Co 16:3; 2Co 5:12; 2Co 10:12; 2Co 11:4; 2Co 12:11)2You yourselves are our letter of recommendation, written on our[1] hearts, to be known and read by all. (1Co 9:2)3And you show that you are a letter from Christ delivered by us, written not with ink but with the Spirit of the living God, not on tablets of stone but on tablets of human hearts.[2] (Ex 24:12; Pr 3:3; Pr 7:3; Jer 17:1; Jer 31:33; Eze 11:19; Eze 36:26; Mt 16:16; Heb 8:10)4Such is the confidence that we have through Christ toward God. (Eph 3:12)5Not that we are sufficient in ourselves to claim anything as coming from us, but our sufficiency is from God, (1Co 15:10; Eph 2:8)6who has made us sufficient to be ministers of a new covenant, not of the letter but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life. (Jer 31:31; Lu 22:20; Joh 6:63; Ro 2:27; Ro 8:2; 1Co 11:25; 2Co 3:14; 2Co 4:1; 2Co 5:18; Eph 3:7; Col 1:23; Col 1:25; 1Ti 1:12; Heb 8:8; Heb 8:13; Heb 9:15)7Now if the ministry of death, carved in letters on stone, came with such glory that the Israelites could not gaze at Moses’ face because of its glory, which was being brought to an end, (Ex 34:29; Ro 4:15; 2Co 3:9; 2Co 3:13)8will not the ministry of the Spirit have even more glory?9For if there was glory in the ministry of condemnation, the ministry of righteousness must far exceed it in glory. (2Co 3:7; 2Co 11:15; Heb 12:18)10Indeed, in this case, what once had glory has come to have no glory at all, because of the glory that surpasses it.11For if what was being brought to an end came with glory, much more will what is permanent have glory.12Since we have such a hope, we are very bold, (2Co 7:4; Eph 6:19)13not like Moses, who would put a veil over his face so that the Israelites might not gaze at the outcome of what was being brought to an end. (2Co 3:7)14But their minds were hardened. For to this day, when they read the old covenant, that same veil remains unlifted, because only through Christ is it taken away. (Mr 6:52; Ac 13:15; Ac 15:21; Ro 11:25; 2Co 3:6; 2Co 4:4)15Yes, to this day whenever Moses is read a veil lies over their hearts.16But when one[3] turns to the Lord, the veil is removed. (Ex 34:34; Isa 25:7; Ro 11:23)17Now the Lord[4] is the Spirit, and where the Spirit of the Lord is, there is freedom. (Isa 61:1; Joh 8:32; Ga 4:6; Ga 5:1; Ga 5:13)18And we all, with unveiled face, beholding the glory of the Lord,[5] are being transformed into the same image from one degree of glory to another.[6] For this comes from the Lord who is the Spirit. (Ps 84:7; Joh 17:24; Ro 8:29; 1Co 13:12; 1Co 15:49; 2Co 4:4; 2Co 4:6; 1Ti 1:11)
2 Corinthians 3
Bible Kralická
1Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?2List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.3Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.4Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,5Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.6Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.7A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,8I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?9Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.10Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.11Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.12Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,13A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.14Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.15Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.16Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.17Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.18My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.