1I wish you would bear with me in a little foolishness. Do bear with me!2For I feel a divine jealousy for you, since I betrothed you to one husband, to present you as a pure virgin to Christ. (Ho 2:19; Eph 5:27; Col 1:22; Col 1:28; Re 14:4)3But I am afraid that as the serpent deceived Eve by his cunning, your thoughts will be led astray from a sincere and pure devotion to Christ. (Ge 3:4; Joh 8:44; 2Co 6:6; Eph 6:5; Col 2:4; Col 2:8; 1Th 3:5; 1Ti 2:14)4For if someone comes and proclaims another Jesus than the one we proclaimed, or if you receive a different spirit from the one you received, or if you accept a different gospel from the one you accepted, you put up with it readily enough. (1Co 3:11; Ga 1:6)5Indeed, I consider that I am not in the least inferior to these super-apostles. (2Co 12:11; Ga 2:6)6Even if I am unskilled in speaking, I am not so in knowledge; indeed, in every way we have made this plain to you in all things. (1Co 1:17; 2Co 4:2; 2Co 5:11; 2Co 12:12; Eph 3:4)7Or did I commit a sin in humbling myself so that you might be exalted, because I preached God’s gospel to you free of charge? (Ac 18:3; 2Co 12:13)8I robbed other churches by accepting support from them in order to serve you.9And when I was with you and was in need, I did not burden anyone, for the brothers who came from Macedonia supplied my need. So I refrained and will refrain from burdening you in any way. (1Co 16:17; 2Co 12:13; 2Co 12:16; Php 4:12; Php 4:15; 1Th 2:6)10As the truth of Christ is in me, this boasting of mine will not be silenced in the regions of Achaia. (Ro 1:9; Ro 9:1; 1Co 9:15)11And why? Because I do not love you? God knows I do! (2Co 6:11; 2Co 11:31; 2Co 12:2)12And what I am doing I will continue to do, in order to undermine the claim of those who would like to claim that in their boasted mission they work on the same terms as we do. (1Co 9:12)13For such men are false apostles, deceitful workmen, disguising themselves as apostles of Christ. (2Co 11:14; Ga 1:7; Ga 2:4; Ga 6:12; Php 1:15; Php 3:2; Php 3:18; Tit 1:10; Tit 1:12; 2Pe 2:1; 1Jo 4:1; Re 2:2)14And no wonder, for even Satan disguises himself as an angel of light. (Ga 1:8)15So it is no surprise if his servants, also, disguise themselves as servants of righteousness. Their end will correspond to their deeds. (2Co 3:9; Php 3:19)
Paul’s Sufferings as an Apostle
16I repeat, let no one think me foolish. But even if you do, accept me as a fool, so that I too may boast a little. (2Co 12:6)17What I am saying with this boastful confidence, I say not as the Lord would[1] but as a fool. (1Co 7:12; 2Co 9:4)18Since many boast according to the flesh, I too will boast. (Php 3:3)19For you gladly bear with fools, being wise yourselves! (1Co 4:10)20For you bear it if someone makes slaves of you, or devours you, or takes advantage of you, or puts on airs, or strikes you in the face. (1Co 4:11; 2Co 7:2; Ga 2:4; Ga 4:3; Ga 4:9; Ga 5:1)21To my shame, I must say, we were too weak for that! But whatever anyone else dares to boast of—I am speaking as a fool—I also dare to boast of that. (2Co 10:10)22Are they Hebrews? So am I. Are they Israelites? So am I. Are they offspring of Abraham? So am I. (Ro 11:1; Php 3:5)23Are they servants of Christ? I am a better one—I am talking like a madman—with far greater labors, far more imprisonments, with countless beatings, and often near death. (Ac 16:23; Ro 8:36; 1Co 15:10; 1Co 15:30; 2Co 1:9; 2Co 3:6; 2Co 4:11; 2Co 6:5; 2Co 6:9; 2Co 10:7)24Five times I received at the hands of the Jews the forty lashes less one. (De 25:3)25Three times I was beaten with rods. Once I was stoned. Three times I was shipwrecked; a night and a day I was adrift at sea; (Ac 14:19; Ac 16:22; Ac 27:41)26on frequent journeys, in danger from rivers, danger from robbers, danger from my own people, danger from Gentiles, danger in the city, danger in the wilderness, danger at sea, danger from false brothers; (Ac 9:23; Ac 13:50; Ac 14:5; Ac 17:5; Ac 18:12; Ac 19:23; Ac 20:3; Ac 20:19; Ac 21:27; Ac 21:31; Ac 23:10; Ac 23:12; Ac 25:3; Ac 27:42; 1Th 2:15)27in toil and hardship, through many a sleepless night, in hunger and thirst, often without food,[2] in cold and exposure. (1Co 4:11; Php 4:12; 1Th 2:9; 2Th 3:8)28And, apart from other things, there is the daily pressure on me of my anxiety for all the churches. (1Co 7:17)29Who is weak, and I am not weak? Who is made to fall, and I am not indignant? (1Co 8:13; 1Co 9:22)30If I must boast, I will boast of the things that show my weakness. (1Co 2:3; 2Co 10:10; 2Co 12:5; 2Co 12:9)31The God and Father of the Lord Jesus, he who is blessed forever, knows that I am not lying. (Ro 9:5; Ro 15:6; 2Co 11:11)32At Damascus, the governor under King Aretas was guarding the city of Damascus in order to seize me, (Ac 9:24)33but I was let down in a basket through a window in the wall and escaped his hands. (Ac 9:25)
2 Corinthians 11
Bible Kralická
1Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.2Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.3Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.4Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.5Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů.6Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy otevření jsme vám.7Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?8Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službě vaší. A byv u vás, jsa potřeben, neobtěžoval jsem žádného.9Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.10Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.11Z které příčiny? Snad že vás nemiluji? Bůhť ví.12Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž hledají příčiny k tomu, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.13Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.14A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.15Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutků jejich.16Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.17Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.18Kdyžť se mnozí chlubí podle těla, i jáť se pochlubím.19Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudří.20Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.21K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.22Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já.23Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.24Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.25Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem.26Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími;27V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.28Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory.29Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?30Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.31Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.32Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.33Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.