1For you yourselves know, brothers,[1] that our coming to you was not in vain. (1Th 1:9; 2Th 1:10)2But though we had already suffered and been shamefully treated at Philippi, as you know, we had boldness in our God to declare to you the gospel of God in the midst of much conflict. (Ac 4:13; Ac 16:22; Ac 17:2; Php 1:30)3For our appeal does not spring from error or impurity or any attempt to deceive, (2Co 2:17; 2Co 4:2; 1Th 4:7; 2Th 2:11)4but just as we have been approved by God to be entrusted with the gospel, so we speak, not to please man, but to please God who tests our hearts. (Ps 17:3; Ro 8:27; Ga 1:10; Ga 2:7)5For we never came with words of flattery,[2] as you know, nor with a pretext for greed—God is witness. (Ac 20:33; Ro 1:9; 1Th 2:10)6Nor did we seek glory from people, whether from you or from others, though we could have made demands as apostles of Christ. (Joh 5:41; 1Co 9:1; 1Co 9:4; 2Co 4:5; 2Co 11:9; 1Th 2:9; 2Th 3:9; Phm 1:8)7But we were gentle[3] among you, like a nursing mother taking care of her own children. (Isa 49:23; Isa 60:16; 1Co 14:20; 1Th 2:11; 2Ti 2:24)8So, being affectionately desirous of you, we were ready to share with you not only the gospel of God but also our own selves, because you had become very dear to us. (2Co 12:15)9For you remember, brothers, our labor and toil: we worked night and day, that we might not be a burden to any of you, while we proclaimed to you the gospel of God. (Ac 18:3; Php 4:16; 2Th 3:8)10You are witnesses, and God also, how holy and righteous and blameless was our conduct toward you believers. (1Th 1:5; 1Th 2:5)11For you know how, like a father with his children, (1Co 4:14; 1Th 2:7)12we exhorted each one of you and encouraged you and charged you to walk in a manner worthy of God, who calls you into his own kingdom and glory. (Ro 8:28; Eph 4:1; Eph 4:17; 1Th 5:24; 2Th 2:14; 1Pe 5:10)13And we also thank God constantly[4] for this, that when you received the word of God, which you heard from us, you accepted it not as the word of men[5] but as what it really is, the word of God, which is at work in you believers. (Mt 10:20; Ro 10:17; Ga 4:14; 1Th 1:2; Heb 4:12)14For you, brothers, became imitators of the churches of God in Christ Jesus that are in Judea. For you suffered the same things from your own countrymen as they did from the Jews,[6] (Ac 17:5; 1Co 7:17; 1Th 1:6; 1Th 3:4; 2Th 1:4; Heb 10:33)15who killed both the Lord Jesus and the prophets, and drove us out, and displease God and oppose all mankind (Es 3:8; Jer 2:30; Mt 5:12; Mt 23:29; Lu 24:20)16by hindering us from speaking to the Gentiles that they might be saved—so as always to fill up the measure of their sins. But wrath has come upon them at last![7] (Ge 15:16; Ac 13:45; Ac 13:50; Ac 14:2; Ac 14:19; Ac 17:5; Ac 17:13; Ac 18:12; Ac 22:21; 1Th 1:10)
1Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.2Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.3Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.4Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.5Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.6Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.7Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.8Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.9Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.10Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,11Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,12I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.13Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.14Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.15Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,16Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.17My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.18Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.19Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?20Vy jistě jste sláva naše i radost.