1 Kings 1 | English Standard Version

English Standard Version

David in His Old Age

1 Now King David was old and advanced in years. And although they covered him with clothes, he could not get warm. 2 Therefore his servants said to him, “Let a young woman be sought for my lord the king, and let her wait on the king and be in his service. Let her lie in your arms,^[1] that my lord the king may be warm.” 3 So they sought for a beautiful young woman throughout all the territory of Israel, and found Abishag the Shunammite, and brought her to the king. (Jos 19:18) 4 The young woman was very beautiful, and she was of service to the king and attended to him, but the king knew her not.

Adonijah Sets Himself Up as King

5 Now Adonijah the son of Haggith exalted himself, saying, “I will be king.” And he prepared for himself chariots and horsemen, and fifty men to run before him. (2Sa 3:4; 2Sa 15:1) 6 His father had never at any time displeased him by asking, “Why have you done thus and so?” He was also a very handsome man, and he was born next after Absalom. (2Sa 3:3; 1Ch 3:2) 7 He conferred with Joab the son of Zeruiah and with Abiathar the priest. And they followed Adonijah and helped him. (2Sa 2:13; 2Sa 2:18; 2Sa 20:25) 8 But Zadok the priest and Benaiah the son of Jehoiada and Nathan the prophet and Shimei and Rei and David’s mighty men were not with Adonijah. (2Sa 8:18; 2Sa 12:1; 2Sa 23:8; 1Ki 1:7; 1Ki 4:18)

2Sa 8:182Sa 12:12Sa 23:81Ki 1:71Ki 4:18

9 Adonijah sacrificed sheep, oxen, and fattened cattle by the Serpent’s Stone, which is beside En-rogel, and he invited all his brothers, the king’s sons, and all the royal officials of Judah, (Jos 15:7; 2Sa 17:17) 10 but he did not invite Nathan the prophet or Benaiah or the mighty men or Solomon his brother. (2Sa 12:24)

Nathan and Bathsheba Before David

11 Then Nathan said to Bathsheba the mother of Solomon, “Have you not heard that Adonijah the son of Haggith has become king and David our lord does not know it? (1Ki 1:5) 12 Now therefore come, let me give you advice, that you may save your own life and the life of your son Solomon. 13 Go in at once to King David, and say to him, ‘Did you not, my lord the king, swear to your servant, saying, “Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne”? Why then is Adonijah king?’ (1Ki 1:30; 1Ch 22:9) 14 Then while you are still speaking with the king, I also will come in after you and confirm^[2] your words.” 15 So Bathsheba went to the king in his chamber (now the king was very old, and Abishag the Shunammite was attending to the king). 16 Bathsheba bowed and paid homage to the king, and the king said, “What do you desire?” 17 She said to him, “My lord, you swore to your servant by the Lord your God, saying, ‘Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne.’ (1Ki 1:13) 18 And now, behold, Adonijah is king, although you, my lord the king, do not know it. 19 He has sacrificed oxen, fattened cattle, and sheep in abundance, and has invited all the sons of the king, Abiathar the priest, and Joab the commander of the army, but Solomon your servant he has not invited. (1Ki 1:7; 1Ki 1:9; 1Ki 1:10) 20 And now, my lord the king, the eyes of all Israel are on you, to tell them who shall sit on the throne of my lord the king after him. 21 Otherwise it will come to pass, when my lord the king sleeps with his fathers, that I and my son Solomon will be counted offenders.” (De 31:16; 2Sa 7:12; 1Ki 2:10) 22 While she was still speaking with the king, Nathan the prophet came in. 23 And they told the king, “Here is Nathan the prophet.” And when he came in before the king, he bowed before the king, with his face to the ground. 24 And Nathan said, “My lord the king, have you said, ‘Adonijah shall reign after me, and he shall sit on my throne’? 25 For he has gone down this day and has sacrificed oxen, fattened cattle, and sheep in abundance, and has invited all the king’s sons, the commanders^[3] of the army, and Abiathar the priest. And behold, they are eating and drinking before him, and saying, ‘Long live King Adonijah!’ (1Sa 10:24; 1Ki 1:19) 26 But me, your servant, and Zadok the priest, and Benaiah the son of Jehoiada, and your servant Solomon he has not invited. (1Ki 1:8; 1Ki 1:10; 1Ki 1:32) 27 Has this thing been brought about by my lord the king and you have not told your servants who should sit on the throne of my lord the king after him?”

Solomon Anointed King

28 Then King David answered, “Call Bathsheba to me.” So she came into the king’s presence and stood before the king. 29 And the king swore, saying, “As the Lord lives, who has redeemed my soul out of every adversity, (Ru 3:13) 30 as I swore to you by the Lord, the God of Israel, saying, ‘Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne in my place,’ even so will I do this day.” (1Ki 1:13; 1Ki 1:17) 31 Then Bathsheba bowed with her face to the ground and paid homage to the king and said, “May my lord King David live forever!” (Ne 2:3; Da 2:4; Da 3:9; Da 5:10; Da 6:6; Da 6:21)

Ne 2:3Da 2:4Da 3:9Da 5:10Da 6:6Da 6:21

32 King David said, “Call to me Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada.” So they came before the king. 33 And the king said to them, “Take with you the servants of your lord and have Solomon my son ride on my own mule, and bring him down to Gihon. (2Sa 11:11; 2Sa 20:6; 2Ch 32:30; 2Ch 33:14)

2Sa 11:112Sa 20:62Ch 32:302Ch 33:14

34 And let Zadok the priest and Nathan the prophet there anoint him king over Israel. Then blow the trumpet and say, ‘Long live King Solomon!’ (1Sa 10:1; 1Sa 10:24; 2Sa 15:10; 1Ki 1:25; 2Ki 9:13; 2Ki 11:14)

1Sa 10:11Sa 10:242Sa 15:101Ki 1:252Ki 9:132Ki 11:14

35 You shall then come up after him, and he shall come and sit on my throne, for he shall be king in my place. And I have appointed him to be ruler over Israel and over Judah.” 36 And Benaiah the son of Jehoiada answered the king, “Amen! May the Lord, the God of my lord the king, say so. 37 As the Lord has been with my lord the king, even so may he be with Solomon, and make his throne greater than the throne of my lord King David.” (1Sa 20:13; 1Ki 1:47) 38 So Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites and the Pelethites went down and had Solomon ride on King David’s mule and brought him to Gihon. (2Sa 8:18) 39 There Zadok the priest took the horn of oil from the tent and anointed Solomon. Then they blew the trumpet, and all the people said, “Long live King Solomon!” (Ex 30:23; 1Ki 1:34; 1Ch 29:22; Ps 89:20)

Ex 30:231Ki 1:341Ch 29:22Ps 89:20

40 And all the people went up after him, playing on pipes, and rejoicing with great joy, so that the earth was split by their noise. 41 Adonijah and all the guests who were with him heard it as they finished feasting. And when Joab heard the sound of the trumpet, he said, “What does this uproar in the city mean?” 42 While he was still speaking, behold, Jonathan the son of Abiathar the priest came. And Adonijah said, “Come in, for you are a worthy man and bring good news.” (2Sa 15:27; 2Sa 15:36; 2Sa 17:17; 2Sa 18:27)

2Sa 15:272Sa 15:362Sa 17:172Sa 18:27

43 Jonathan answered Adonijah, “No, for our lord King David has made Solomon king, 44 and the king has sent with him Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites and the Pelethites. And they had him ride on the king’s mule. (1Ki 1:38) 45 And Zadok the priest and Nathan the prophet have anointed him king at Gihon, and they have gone up from there rejoicing, so that the city is in an uproar. This is the noise that you have heard. (1Ki 1:33) 46 Solomon sits on the royal throne. (1Ch 29:23) 47 Moreover, the king’s servants came to congratulate our lord King David, saying, ‘May your God make the name of Solomon more famous than yours, and make his throne greater than your throne.’ And the king bowed himself on the bed. (Ge 47:31; 1Ki 1:37) 48 And the king also said, ‘Blessed be the Lord, the God of Israel, who has granted someone^[4] to sit on my throne this day, my own eyes seeing it.’” (1Ki 3:6; Ps 132:11) 49 Then all the guests of Adonijah trembled and rose, and each went his own way. 50 And Adonijah feared Solomon. So he arose and went and took hold of the horns of the altar. (Ex 27:2; 1Ki 2:28) 51 Then it was told Solomon, “Behold, Adonijah fears King Solomon, for behold, he has laid hold of the horns of the altar, saying, ‘Let King Solomon swear to me first that he will not put his servant to death with the sword.’” 52 And Solomon said, “If he will show himself a worthy man, not one of his hairs shall fall to the earth, but if wickedness is found in him, he shall die.” (1Sa 14:45) 53 So King Solomon sent, and they brought him down from the altar. And he came and paid homage to King Solomon, and Solomon said to him, “Go to your house.”

Bible Kralická

1 Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati. 2 I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále. 3 A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi. 4 Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal. 5 Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 6 A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi. 7 I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi. 8 Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem. 9 Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových. 10 Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval. 11 I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom? 12 Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna. 13 Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš? 14 A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou. 15 A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi. 16 Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš? 17 I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé. 18 A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom. 19 Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval. 20 Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě. 21 Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci. 22 A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok. 23 I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi. 24 Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé? 25 Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš. 26 Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval. 27 Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě? 28 A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním. 29 I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí, 30 Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes. 31 A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky. 32 Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále. 33 I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu. 34 I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun. 35 Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou. 36 A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále. 37 A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida. 38 A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu. 39 Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun. 40 I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich. 41 Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících? 42 A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš. 43 Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále. 44 Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou. 45 I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli. 46 Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou. 47 Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém. 48 Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl. 49 I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou. 50 Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře. 51 I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem. 52 I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť. 53 Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.