Psalm 35

Elberfelder Bibel

1 Von David. Streite, HERR, mit denen, die gegen mich streiten, kämpfe mit denen, die mich bekämpfen! 2 Ergreife Kleinschild und Langschild, und stehe auf als meine Hilfe! (Ps 91,4) 3 Zücke den Speer und versperre ⟨den Weg⟩^[1] gegenüber meinen Verfolgern; sprich zu meiner Seele: »Ich bin deine Rettung!« 4 Es sollen sich schämen und zuschanden werden, die nach meinem Leben^[2] trachten; es sollen zurückweichen und beschämt werden, die mir Unheil ersinnen! (Ps 6,11; Ps 83,18) 5 Lass sie sein wie Spreu vor dem Wind, und der Engel des HERRN stoße ⟨sie⟩! (Ps 1,4) 6 Ihr Weg sei finster und schlüpfrig, und der Engel des HERRN verfolge sie! (Ps 73,18; Jer 23,12) 7 Denn ohne Ursache haben sie mir ihr Netz^[3] heimlich gelegt, ohne Ursache meiner Seele ⟨eine Grube⟩ gegraben. (Ps 57,7; Ps 119,85) 8 Verderben komme über ihn, ohne dass er es erkennt; und sein Netz, das er heimlich gelegt hat, fange ihn; ins Verderben falle er hinein! (Ps 7,16) 9 Und meine Seele wird jauchzen über den HERRN, wird sich freuen über seine Rettung. (1Sam 2,1; Ps 9,15; Ps 104,34; Lk 1,47)

1Sam 2,1Ps 9,15Ps 104,34Lk 1,47

10 Alle meine Gebeine werden sagen: »HERR, wer ist wie du! Der du den Elenden rettest vor dem Stärkeren^[4] und den Elenden und Armen vor seinem Räuber.« (Ps 51,10; Ps 71,19; Ps 103,6; Ps 140,13; Ps 146,7)

Ps 51,10Ps 71,19Ps 103,6Ps 140,13Ps 146,7

11 Es treten gewalttätige Zeugen auf; was ich nicht weiß, fragen sie mich. (Ps 27,12) 12 Sie vergelten mir Böses für Gutes;^[5] vereinsamt ist meine Seele^[6]. (Ps 38,21; Ps 109,5; Ps 142,5; Jer 18,20)

Ps 38,21Ps 109,5Ps 142,5Jer 18,20

13 Ich aber, als sie krank waren, kleidete mich in Sacktuch; ich demütigte mit Fasten meine Seele. Ach, dass mein Gebet in meine Brust^[7] zurückkehrte! (Hi 30,25; Ps 69,12; Röm 12,15) 14 Als wäre es mir ein Freund, ein Bruder gewesen, so bin ich einhergegangen; wie leidtragend um die Mutter habe ich mich trauernd niedergebeugt. 15 Sie aber haben sich über mein Straucheln gefreut und sich versammelt, Schläger^[8] haben sich versammelt gegen mich, und ich kannte sie nicht; sie zerreißen und hören nicht auf. 16 Als gottlose Verächter ⟨meines⟩ Rückzugsortes knirschen sie^[9] gegen mich mit ihren Zähnen. (Ps 37,12; Apg 7,54) 17 Herr, wie lange willst du zusehen? Stelle mein Leben^[10] wieder her aus ihren Verwüstungen, aus ⟨der Gewalt der⟩ Junglöwen mein einziges ⟨Gut⟩. (Ps 22,21; Hab 1,13) 18 Ich werde dich preisen in der großen Versammlung, unter zahlreichem Volk dich loben. (Ps 22,23) 19 Lass nicht über mich jauchzen, die mir ohne Grund feind sind, noch mit den Augen zwinkern, die ohne Ursache mich hassen. (Ps 38,17; Ps 38,20; Ps 69,5; Ps 109,3; Joh 15,25)

Ps 38,17Ps 38,20Ps 69,5Ps 109,3Joh 15,25

20 Denn nicht zum Frieden reden sie; und gegen die Stillen im Land ersinnen sie Worte des Betrugs; 21 reißen ihr Maul gegen mich auf, sagen: »Haha! Haha! Unser Auge hat es gesehen!« (Ps 22,14; Ps 40,16) 22 Du hast es gesehen, HERR; schweige nicht! Herr, sei nicht fern von mir! (Ps 10,14; Ps 22,12; Ps 71,12) 23 Rege dich und erwache für mein Recht, mein Gott und Herr, zu meinem Rechtsstreit! (Ps 7,7; Ps 44,24; Ps 74,22; Ps 119,154)

Ps 7,7Ps 44,24Ps 74,22Ps 119,154

24 Schaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, HERR, mein Gott, dass sie nicht über mich jubeln! (Ps 30,2) 25 Sie sollen nicht in ihrem Herzen sagen: »Haha, den wollen wir!^[11]« Sie sollen nicht sagen: »Wir haben ihn verschlungen!« (Kla 2,16) 26 Sie sollen sich schämen und beschämt werden allesamt, die sich freuen über mein Unglück. Sie sollen mit Schimpf und Schande bekleidet werden, die gegen mich großtun! (Ps 35,4; Ps 40,15; Ps 132,18) 27 Es sollen jubeln und sich freuen, die an meiner Gerechtigkeit Lust haben^[12], und sie sollen stets sagen: »Erhoben sei der HERR, der am Frieden seines Knechtes Lust hat!« (Ps 34,4; Ps 40,17) 28 Und meine Zunge soll hersagen^[13] deine Gerechtigkeit, dein Lob den ganzen Tag. (Ps 7,18)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. 2 Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi! 3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“ 4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit! 5 Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní! 6 Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je. 7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali. 8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí! 9 Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany. 10 Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá! 11 Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě. 12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek! 13 Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína! 14 Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem. 15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli. 16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli! 17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy! 18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím. 19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří! 20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti. 21 Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“ 22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj! 23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu! 24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou! 25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“ 26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají! 27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“ 28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!