Psalm 42

Das Buch

von SCM Verlag
1 Für den Musiker. Ein MASKIL von der Familie Korach.2 Wie ein Reh sucht nach den Wasserbächen, so sehnt sich meine Seele nach dir, Gott!3 Durstig ist meine Seele nach Gott, ja, nach dem lebendigen Gott! Wann werde ich endlich ankommen und das Angesicht Gottes sehen?4 Ja, es war so: Nur von Tränen habe ich mich ernährt Tag und Nacht! Den ganzen Tag fragt man mich: »Wo ist denn nun dein Gott?«5 Daran erinnere ich mich und schütte meine Seele vor mir aus: Wie ich mit den anderen pilgerte zum Haus Gottes, mit lautem Gesang und Lobpreis in der feiernden Menge!6 Was ängstigst du dich so, meine Seele, und stöhnst so in mir? Setze doch deine Hoffnung auf Gott! Dann werde ich ihn noch einmal loben, weil er mir nahekommt und mir hilft.7 Mein Gott, meine Seele ist in tiefer Trauer. Darum denke ich an dich dort im Gebiet des Jordan und an den Bergen Hermon und Misar.8 Urflut donnert der Urflut zu beim Tosen deiner Wasserfälle! Alle deine Wellen und Fluten brechen über mich herein.9 Am Tag zeigt der HERR seine Freundlichkeit und in der Nacht hüllt sein Lied mich ein, ein Gebet zum Gott meines Lebens.10 Ihn, Gott, meinen Fels, will ich fragen: Warum hast du mich vergessen? Warum muss ich in Trauerkleidung herumlaufen, vom Feind bedrängt?11 Wie eine schlimme Krankheit in meinen Knochen zerfrisst mich der Hohn meiner Gegner, wenn sie den ganzen Tag zu mir sagen: »Wo ist denn nun dein Gott?«12 Was ängstigst du dich, meine Seele, und stöhnst so in mir? Setze doch deine Hoffnung auf Gott! Dann werde ich ihn noch einmal loben. Er ist es, der meine Ehre erhält, ja, er ist mein Gott.

Psalm 42

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]2 Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!3 Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?4 Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“5 Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.6 Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!7 Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.8 Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.9 Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!10 Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?11 V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“12 Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!