1Nespoléhej se na svůj majetek a neříkej: „Ničeho mi není třeba.“ 2Nehověj svým choutkám a siláctví a nejednej podle žádostivosti svého srdce. 3Neříkej: „Jsem svým vlastním pánem,“ jinak tě Hospodin určitě ztrestá. 4Neříkej: „Zhřešil jsem, a co se mi stalo?“; to jen proto, že Hospodin je nekonečně shovívavý. 5Nespoléhej opovážlivě na odpuštění a nehromaď jeden hřích na druhý. 6Neříkej: „Boží slitování je tak veliké, že mi odpustí hříchy jakkoli početné.“ Vždyť u něho je nejen slitovnost, ale i rozhorlení, a hříšníci pocítí tíhu jeho odplaty. 7Neotálej obrátit se k Hospodinu, neodkládej to ze dne na den! Neboť Hospodinův hněv tě zničehonic vyhledá, a dojdeš záhuby v den odplaty. 8Nespoléhej na majetek nespravedlivě nabytý, nebude ti užitečný v den pohromy. 9Neprovívej obilí, když je vítr proměnlivý, a nechoď po každé pěšině; tak totiž jedná obojaký hříšník. 10Buď pevný ve svém smýšlení a tvé slovo ať je jednoznačné. 11Neotálej někoho vyslechnout, ale s odpovědí nepospíchej. 12Rozumíš-li něčemu, odpověz bližnímu, ne-li, polož si ruku na ústa. 13Slávu i hanbu přináší mluvení a jazyk může přivést člověka i k pádu. 14Ať nejsi nazýván klevetníkem, který strojí úklady svým jazykem; neboť jako lpí na zloději hanba, tak špatná pověst na člověku obojakém. 15Neprohřešuj se ve velkých ani v malých věcech a z přítele se nestávej nepřítelem.