1Každému člověku je určena tvrdá lopota. Těžké jho leží na Adamových synech ode dne, kdy vycházejí z lůna své matky, až do dne, kdy se navracejí do lůna matky všech. 2Trápí je předtuchy a v jejich srdci je bázeň, obírají se čekáním na den svého skonu. 3Od toho, kdo sedí na slavném trůnu, až po toho, kdo se plazí v prachu a popelu, 4od toho, kdo nosí purpurový plášť a korunu, až po toho, kdo se obléká do režného plátna: všude jen hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, prchlivost a rozbroje. 5I když člověk spí na lůžku, noční sen mu obluzuje vědomí znovu tím vším. 6Maličko, téměř vůbec si neodpočine; i ve spánku je jako za bílého dne pronásledován přízraky své fantazie jako někdo, kdo utekl z bitvy. 7Když je v nouzi nejvyšší, procitne a diví se pak, že není čeho se bát. 8Tak je tomu s každým tvorem, od člověka až po dobytek, ale na hříšného to dolehne sedmkrát. 9Smrt a krev, rozbroje a meč, pohromy, hlad, zkáza a bič. 10To vše bylo určeno svévolníkům, kvůli nim nastala potopa. 11Všechno, co je ze země, do země se vrací, a co je z vod, jde zpět do moře.
Statky pochybné a trvalé
12Každý úplatek a každé bezpráví pominou, ale věrnost bude trvat navěky. 13Bohatství nespravedlivých vyschne jako bystřina a dozní v dešti jako mohutné zahřmění. 14Kdo štědře otvírá ruce, bude mít důvod k radosti, kdo přestupují Zákon, nakonec zahynou. 15Potomci svévolníků nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na strmých skalách. 16Sítiny všude u vody a na břehu řeky se vytrhávají dřív než kterákoli jiná tráva. 17Dobrodiní je jako požehnaná zahrada a milosrdenství trvá na věky. 18Život toho, kdo může v spokojenosti a úspěšně pracovat, je sladký, ale víc než to obojí má ten, kdo najde poklad. 19Děti a budování města získají člověku nepomíjející jméno, ale nad to obojí je ceněna bezúhonná žena. 20Víno a hudba obveselují srdce, ale nad to obojí je láska k moudrosti. 21Píšťala a harfa zpříjemňují zpěv, ale nad to obojí je příjemná řeč. 22Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení. 23Přítel nebo druh je vítán v kterýkoli čas, ale nad to obojí je soužití ženy s mužem. 24Bratři a pomocníci mohou podepřít v čas soužení, ale nad to obojí přinesou záchranu skutky milosrdenství. 25Zlato a stříbro postaví na nohy, ale nad to obojí váží dobrá rada. 26Majetek a síla pozdvihují srdce, ale nad to obojí je bázeň před Hospodinem. Bázeň před Hospodinem nepřináší škodu, a kdo ji má, nemusí hledat pomoc. 27Bázeň před Hospodinem je jako požehnaná zahrada, ochraňuje člověka lépe než všechno bohatství. 28Synu, neveď žebravý život; lépe zemřít než žebrat. 29Život člověka, který hledí na cizí stůl, nelze považovat za pravý život. Zneuctí svou duši cizími pokrmy; proto muž zkušený a ukázněný se jich bude chránit. 30V ústech nestydatého zní žebrání sladce, ale v jeho nitru hoří jako oheň.