1Kdo miluje svého syna, má na něho stále připraveny důtky, aby z něj měl nakonec radost. 2Kdo kárá svého syna, bude mít z něho prospěch a mezi známými se jím bude chlubit. 3Kdo učí svého syna, vzbuzuje závist nepřítele, ale před přáteli se bude z něho veselit. 4Skonal-li jeho otec, jako by nezemřel; vždyť po sobě zanechal sobě podobného. 5Za svého života ho viděl a radoval se, při svém skonu neměl zármutek. 6Zanechal po sobě toho, kdo vykoná pomstu nad nepřáteli a splatí dobrodiní přátelům. 7Kdo hýčká syna, bude si ovazovat rány, a jeho nitro zachvátí děs, kdykoli syn vykřikne. 8Nezkrocený kůň se stane neovladatelným, syn ponechaný sobě stane se tvrdohlavým. 9Mazli se s dítětem a nažene ti strach, hrej si s ním a způsobí ti zármutek. 10Nesměj se se synem, abys s ním neměl trápení a nakonec neskřípal zuby. 11Nedávej mu v mládí volnost 12a bij ho přes boky, dokud je nedospělý, aby se nestal neovladatelným a neposlušným. 13Vychovávej svého syna a pracuj na něm, abys nepřišel k úrazu pro jeho hanebnost.
Zdraví a radost
14Lepší je zdravý a zdatný chudák než boháč trápený neduhy těla. 15Zdraví a svěžest je lepší než všechno zlato a statné tělo lepší než nezměrný blahobyt. 16Není lepšího bohatství nad zdraví těla, ani potěšení nad radost srdce. 17Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc. 18Dobroty předložené před uzavřená ústa jsou jako pokrmy kladené na hrob. 19Co je platná oběť modle? Vždyť nemůže jíst a nemá čich. Tak je to s tím, kdo je nemocemi stíhán od Hospodina. 20Dívá se na dobroty a vzdychá, jako si posteskne kleštěnec, když objímá pannu. 21Nepoddávej se zármutku a netýrej se starostmi. 22Radost srdce je život člověka, veselí prodlužuje věk. 23Dopřávej si a potěš tak své srdce, daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není. 24Závist a hněv ubírají dny a starost přivádí předčasně stáří. 25Rozjasněnému srdci dobře chutná, může plně vychutnat to, co jí.