1Hospodine, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych jejich přičiněním padl. 2Kdo ovládne mou mysl kázní a mé srdce moudrým káráním, aby nešetřily má provinění a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu? 3Aby se má provinění nemnožila a mé hříchy nenarůstaly, abych nepadl před protivníky a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel? 4Hospodine, Otče a Bože mého života, nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě, 5a odvrať ode mne žádostivost. 6Dychtění po ženě a po obcování s ní ať se mě nezmocní, nevydávej mě nestoudnému chtíči.
Přísaha
7Děti, slyšte poučení o kázni úst; kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen. 8Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem, nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu. 9Nezvykej svá ústa, aby přísahala, vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem. 10Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován, neujde podlitinám, tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha, nebude od hříchu očištěn. 11Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí a důtky se z jeho domu nevytratí. Když se proviní, hřích na něm ulpí, nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob; přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn, a jeho dům se naplní pohromami. 12Jsou řeči, které zasluhují smrt, kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým! Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno, jinak se budou válet v hříších. 13Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost, neboť používá hříšných slov. 14Pamatuj na svého otce i matku, když zasedáš mezi velmoži, aby ses před nimi nezapomněl a nezvykl si jednat pošetile. Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil, a proklínal bys den svého zrození. 15Člověk, který si zvykl na potupné řeči, bude v nich pokračovat po všechny své dny.
Cizoložství
16Dvě věci rozmnožují hříchy a třetí přivodí odplatu. 17Duše rozpálená vášní je jako hořící oheň, nezhasne, dokud jím není pohlcena. Člověk, který smilní proti vlastnímu tělu, nepřestane, dokud ho oheň nestráví. Smilníkovi je každý chléb příjemný, nepoleví, dokud nezemře. 18Člověk, který opouští vlastní lože, si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Obklopuje mě tma a stěny mě ukrývají. Nikdo mě nevidí, tak čeho se bát? Nejvyšší na moje hříchy nevzpomene.“ 19Z lidských očí má strach a přitom zapomíná, že oči Hospodinovy jsou tisíckrát jasnější než slunce, že se dívají na všechny cesty lidí a pronikají i do nejskrytějších míst. 20Všechno mu bylo známo, dřív než stvořil svět, a stejně tak, když vše bylo dokonáno. 21Takový člověk bude potrestán na ulicích města, bude chycen tam, kde se toho nejméně naděje. 22Tak se stane i ženě, která byla nevěrná svému muži a s cizím přivedla mu na svět dědice. 23Předně, že neuposlechla zákon Nejvyššího, za druhé, že se provinila na svém muži, za třetí, že smilnila v cizoložství a přivedla na svět děti od cizího muže. 24Taková žena bude pranýřována před shromážděním a její děti budou podrobeny vyšetřování. 25Její děti nezapustí kořeny, její ratolesti nepřinesou plody. 26Zanechá po sobě památku, jež bude připomínána s kletbami, a její potupa nebude nikdy vymazána. 27Ti, kdo po ní zůstanou, poznají, že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem, a nic sladšího, než dbát na Hospodinova přikázání.