Přihlaste se zdarma

Lukáš 20

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími 2  a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ 3  Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, 4  odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ 5  Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6  Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ 7  A tak odpověděli, že nevědí, odkud. 8  Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“  9  Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10  V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. 11  Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. 12  Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. 13  Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ 14  Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ 15  A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16  Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ 17  On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘ 18  Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 19  Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.  20  Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. 21  Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. 22  Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23  Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: 24  “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ 25  Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 26  A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.  27  Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: 28  “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 29  Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30  Jeho manželku si vzal druhý, 31  pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. 32  Nakonec zemřela i ta žena. 33  Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ 34  Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. 35  Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. 36  Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. 37  A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. 38  On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ 39  Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ 40  A už se neodvážili položit mu jinou otázku.  41  Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? 42  Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,  43  dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘  44  David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“  45  Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: 46  “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 47  Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“