1Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem 2a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout, 3a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší, 4daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží. 5Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony. 6I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic. 7Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer. 8Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil. 9S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. 10Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení. 11Ona ví všechno a rozumí všemu, rozvážně mě povede v mém konání a zachová mě ve své slávě. 12Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a budu hoden trůnu svého otce. 13Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina? 14Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné, 15neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi. 16Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích? 17Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha? 18Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.