Přihlaste se zdarma

Júdit 8

Český ekumenický překlad



1 Uslyšela o tom v oněch dnech Júdit, dcera Merarího, syna Úsa, syna Josefa, syna Uzíela, syna Chilkijáše, syna Chananjáše, syna Gedeóna, syna Rafaina, syna Achitúba, syna Élího, syna Chilkijáše, syna Elíaba, syna Netaneela, syna Šelamíela, syna Sarašadaje, syna Izraelova. 2 I její muž Menaše pocházel z téhož kmene a z téže čeledi. Zemřel ve dnech žně ječmene. 3 Dohlížel totiž na vazače snopů na poli a dostal úpal. Ulehl na lože a zemřel ve svém městě Betúlii; pohřbili ho vedle jeho otců na poli mezi Dótanem a Balamónem. 4 Tři roky a čtyři měsíce žila Júdit jako vdova ve svém domě. 5 Udělala si stan na střeše svého domu, vzala si na bedra žíněné roucho a na ně si oblékla vdovské šaty. 6 Po všechny dny svého vdovství se postila kromě dne před sobotou a soboty, dne před novoluním a novoluní a ostatních svátků a slavností domu izraelského. 7 Byla krásného vzezření, velmi půvabná na pohled. Její muž Menaše jí zanechal zlato a stříbro, otroky a otrokyně, stáda a pole a ona vše spravovala. 8 Nikdo o ní nemohl pronést špatné slovo, neboť byla velmi bohabojná. 9 Uslyšela o zlých řečech lidu proti představiteli města, když propadli malomyslnosti kvůli nedostatku vody. Júdit rovněž uslyšela o všem, co jim odpověděl Uzijáš, jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům. 10 Poslala proto svou komornou, která měla dohled nad vším jejím majetkem, a pozvala starší svého města Chabrího a Charmího.  



11 Když k ní přišli, řekla jim: „Slyšte mne, představitelé Betúlie. Není správné, co jste dnes mluvili před lidem, že jste se zavázali přísahou před Bohem a prohlásili, že vydáte město našim nepřátelům, neobrátí-li se Hospodin v těch dnech, aby vám pomohl. 12 Kdo jste vy, že jste dnešního dne pokoušeli Boha a že se stavíte na místo Boží uprostřed lidských synů? 13 Vystavujete Hospodina, Všemohoucího, zkoušce, ale sami navěky ničemu neporozumíte! 14 Vždyť nevystihnete ani hloubku lidského srdce a nepochopíte lidské úvahy; jak chcete probádat Boha, který to všechno učinil, poznat jeho úmysl, porozumět jeho myšlení? Ne, bratři, nepopouzejte ke hněvu Hospodina, našeho Boha! 15 Nebude-li nám ochoten pomoci v těch pěti dnech, má moc zachránit nás, kdy on bude chtít, nebo nás zahubit před tváří našich nepřátel. 16 Nepředpisujte Hospodinu, našemu Bohu, jak má jednat. Bůh nemůže být zastrašován jako člověk, ani donucován k rozhodnutí jako lidský syn. 17 Proto očekávejme jeho spásu a vzývejme ho, aby nám pomohl; on vyslyší náš hlas, bude-li mu to milé. 18 Vždyť v našich pokoleních nepovstal a také dnešního dne není mezi námi ani kmen ani čeleď ani kraj ani město, kde by se klaněli bohům zhotoveným rukama, jak tomu bylo v dřívějších dnech. 19 Pro tento hřích byli naši otcové vydáni meči a plenění a utrpěli velikou porážku před očima našich nepřátel. 20 My však neznáme jiného Boha kromě něho, proto máme naději, že nepohrdne námi ani naším pokolením. 21 Vždyť dáme-li se zajmout my, bude zajato právě tak i celé Judsko a naše svatyně bude vydrancována. Bůh bude požadovat, abychom zaplatili za její znesvěcení svou krví, 22 a povraždění našich bratří, zajetí obyvatelstva země a zpustošení našeho dědictví obrátí na naši hlavu. Kdekoli budeme mezi pronárody žít v otroctví, budeme předmětem urážek a potupy u těch, kdo se nás zmocní. 23 Naše otroctví totiž nebude obráceno v milost, ale Hospodin, náš Bůh, je na nás vloží jako zneuctění. 24 Proto, bratři, ukažme dobrý příklad našim bratřím, protože na nás závisí jejich život; i budoucnost svatyně, chrámu a oltáře spočívá na nás. 25 Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu, který nás podrobuje zkoušce jako naše otce. 26 Připomeňte si, co učinil s Abrahamem, jak podrobil zkoušce Izáka a co se stalo Jákobovi v syrské Mezopotámii, když pásl ovce Lábana, bratra své matky. 27 Jako je nespálil v ohni, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás nepotrestal. Hospodin však švihá ty, kdo se mu přibližují, aby jim dal výstrahu.“  



28 Na to jí odpověděl Uzijáš: „Vše, co jsi řekla, promluvila jsi s dobrými úmysly a nikdo se nemůže postavit proti tvým slovům. 29 Tvá moudrost není zjevná teprve ode dneška, nýbrž od začátku tvého života všechen lid rozpoznal tvůj důvtip a ryzost úmyslů tvého srdce. 30 Lid však velmi trpěl žízní. Donutili nás udělat, co jsme jim slíbili. Zavázali jsme se přísahou a tu nepřestoupíme. 31 Ty jsi zbožná žena, modli se za nás, aby Hospodin seslal déšť, který by naplnil naše cisterny, abychom už neměli nedostatek.“ 32 Júdit jim řekla: „Slyšte mě, udělám něco, co bude předáváno synům našeho rodu od pokolení do pokolení. 33 Tuto noc budete stát v bráně, já vyjdu se svou komornou a v těch dnech, po kterých jste slíbili vydat město nepřátelům, navštíví Hospodin skrze mé jednání Izraele. 34 Nepátrejte po tom, co chci udělat, neřeknu vám to, dokud svůj čin nedokončím.“ 35 Uzijáš a představitelé jí odpověděli: „Jdi v pokoji a Hospodin Bůh ať jde před tebou, aby potrestal naše nepřátele.“ 36 Nato se vrátili z jejího stanu a odešli na svá stanoviště.