Jób 9

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

JÓB ODPOVÍDÁ BILDADOVI - — Boží svrchovanost

1 Jób na to odpověděl:  

2  „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?  

3  Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.  

4  On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?  

5  On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;  

6  zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.  

7  Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,  

8  sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,  

9  on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.  

10  Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.  

11  Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.  

12  Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘  

13  Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.  

— Beznadějná pře

14  Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?  

15  Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.  

16  A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.  

17  Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,  

18  ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.  

19  Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?  

20  I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.  

21  Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.  

22  Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.  

23  A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.  

24  Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?  

— Nemožnost očisty

25  Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,  

26  prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.  

27  Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,  

28  hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.  

29  Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?  

30  I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,  

31  přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.  

32  On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.  

33  Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.  

34  Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.  

35  Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.  

© 2001 Česká biblická společnost