PRVNÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Připomínka Jóbovy zbožnosti
1Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv? 3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval, 4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval. 5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou. 6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život? 7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? 8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí. 9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec. 10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy. 11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
— Noční vidění
12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest; 13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota, 14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly, 15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle. 16 Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas: 17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘ 18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech, 19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola. 20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou. 21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.