— Mojžíšovo požehnání - Mojžíš dává požehnání jednotlivým kmenům izraelské pospolitosti.
1 Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele.2 Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ 3 Ano, lidská pokolení jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí. 4 Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění. 5 Tehdy se Hospodin stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny. 6 „Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet“ 7 A toto je pro Judu. Pravil: „Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům.“ 8 O Lévim pravil: „Tvé tumím a urím, Hospodine, patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho při pokušení v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách sváru u Meriby. 9 Řekl o svém otci a o své matce: ‚Nehledím na ně;‘ na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu. 10 Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. 11 Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!“ 12 O Benjamínovi pravil: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími.“ 13 O Josefovi pravil: „Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole, 14 výtečnými úrodami vyzrálými sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc, 15 nejlepšími plody pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých, 16 výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 17 Je plný důstojnosti jako prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská pokolení i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy.“ 18 O Zabulónovi pravil: „Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i ty, Isachare, ve svých stanech. 19 Svolají na horu lidská pokolení a budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku.“ 20 O Gádovi pravil: „Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku. 21 Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.“ 22 O Danovi pravil: „Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu.“ 23 O Neftalím pravil: „Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih.“ 24 O Ašerovi pravil: „Nad ostatní syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu. 25 Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať provází všechny tvé dny.“ 26 „Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. 27 Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‚Vyhlaď ho!‘ 28 Izrael přebývá bezpečně – jedinečný je Jákobův Pramen – v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. 29 Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“