Čtvrtá kniha žalmů - PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“ 4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. 9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit, 14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. 15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!