Website too slow? Load as basic HTML.

Romans 9

Český ekumenický překlad

1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2  že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3  Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. 4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, 5  jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.  6  Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, 7  ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest: 8  dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. 9  Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘ 10  A nejen to: také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; 11  ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto 12  a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13  Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘  14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15  Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ 16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. 17  Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ 18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.  19  Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ 20  Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ 21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? 22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, 23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě – 24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. 25  Jak je psáno u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,  26  a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘  27  A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28  neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘ 29  A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘  30  Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31  Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33  jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘