Žalm 68 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

POVSTANE BŮH, A ROZPRCHNOU SE JEHO NEPŘÁTELÉ

1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm. 2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí. 3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci. 4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit. 5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. 6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. 7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi. 8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem, -Sela- 9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele. 10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni. 11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého! 12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou: 13 „Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist. 14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé! 15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“ 16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů. 17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo. 18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. 19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože! 20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. -Sela- 21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. 22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí. 23 Panovník řekl: „Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře 24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl.“ 25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně. 26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele! 28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího. 29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš 30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary. 31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé! 32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu. 33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku, -Sela- 34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci. 35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí. 36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

Українська Біблія LXX УБТ

od Ukrainian Bible Society

1 На закінчення. Про тих, які будуть змінені. Псалом Давида. 2 Спаси мене, Боже, бо води досягли вже моєї душі. 3 Я загруз у глибокому болоті — нема на чому стати. Я потрапив на морську глибочінь, і сильна буря налетіла на мене. 4 Я втомився від крику, мій голос охрип, у моїх очах потемніло, а я все надіявся на мого Бога. 5 Тих, які невідомо за що ненавидять мене, стало більше, ніж волосин на моїй голові. Набралися сили мої вороги, які безпідставно мене переслідують. Тоді я платив за те, чого не брав. 6 Боже, Ти знаєш мою безумність, мої провини не приховані від Тебе. 7 Хай через мене не будуть засоромлені ті, які з нетерпінням очікують Тебе, Господи, Господи сил! Хай через мене не вкриються ганьбою ті, котрі Тебе шукають, Боже Ізраїля! 8 Адже за Тебе я переніс зневагу, соромом покрилося моє обличчя. 9 Чужим я став для моїх братів, — чужинцем для синів моєї матері. 10 Адже ревність до Твого дому з’їдає мене, на мене впали зневаги тих, які Тебе зневажають. 11 Упокорив я свою душу постом, — та й це поставили мені в докір. 12 Вдягаю мішковину замість одягу, — я став притчею для них. 13 На мене наговорювали ті, які сидять при брамі, і ті, котрі п’ють вино, співали про мене. 14 Але я зі своєю молитвою — до Тебе, Господи. Це слушний час, Боже! У великому Твоєму милосерді, у правді Твого спасіння вислухай мене. 15 Спаси мене з трясовини, щоб я не загруз, аби визволитися мені від тих, які ненавидять мене, — від глибоких вод. 16 Хай не накриє мене буря водою, не поглине мене глибінь, і хай не стулить наді мною своєї пащі безодня. 17 Вислухай мене, Господи, бо Твоє милосердя добре. У багатстві Своїх щедрот зглянься наді мною. 18 Не відверни Свого обличчя від Свого слуги, бо я в журбі; невідкладно вислухай мене. 19 Зверни увагу на мою душу й визволи її; з огляду на моїх ворогів, врятуй мене. 20 Адже Ти знаєш мою зневагу, сором мій і мою ганьбу. Перед Тобою всі ті, які завдають мені болю. 21 Душа моя розраховувала на зневагу та страждання, тож я з нетерпінням чекав співчутливого, та не було, шукав утішителя — і не знайшов. 22 Дали мені в їжу жовч, і в моїй спразі мене напоїли оцтом. 23 Нехай їхня їжа, що перед ними, стане для них пасткою, відплатою і спокусою. 24 Хай їм в очах потемніє, щоб не бачили, а їхню спину назавжди зігни. 25 Вилий на них Свій гнів, нехай їх охопить обурення Твого гніву. 26 Нехай стане їхнє житло пусткою, і в їхніх оселях хай не буде мешканця, 27 бо вони переслідували того, кого Ти уразив, і біль моїх ран побільшили. 28 Додай беззаконня до їхнього беззаконня, — хай не ввійдуть у Твою праведність. 29 Хай будуть викреслені з книги живих, хай не будуть записані разом з праведними. 30 Я — нещасний і страждаю, та спасіння Твого обличчя, Боже, мені допомогло. 31 Прославлятиму Ім’я Боже піснею, звеличуватиму Його похвалою. 32 І це буде угодне Богові більше, ніж молоде теля, в якого підростають роги й копита. 33 Нехай убогі побачать і зрадіють. Шукайте Бога — і житиме ваша душа, 34 бо Господь почув нужденних і не погордив в’язнями Своїми. 35 Хай величають Його небеса, земля, море і все, що живе в них. 36 Адже Бог врятує Сіон, і міста Юди будуть відбудовані; там оселяться й отримають їх у спадок. 37 Нащадки Його рабів одержать це в спадщину, — ті, які люблять Його Ім’я, оселяться там.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Pro předního zpěváka. Zpívaný žalm Davidův. 2 Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou, ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou!^[1] 3 Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš – jako vosk taje před ohněm, ničemové zhynou před Bohem! 4 Jásat před Bohem však budou poctiví, oslavovat budou a tančit radostí! 5 Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte, Jezdci na oblacích^[2] cestu připravte – Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte! 6 Ochránce vdov, otec sirotků je Bůh ve svém svatém příbytku. 7 Osamělým dává Bůh rodinu, vězně vyvádí na svobodu, vzpurní však obývají pustinu. 8 Když vytáhls, Bože, před svým lidem, pustinou když ses ubíral, séla 9 zem se třásla, nebesa dštila tam na Sinaji, před Bohem, ano, před Bohem, Bohem Izraele!^[3] 10 Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi, osvěžoval jsi své zemdlené dědictví. 11 V něm domov našly tvé zástupy, svou hojností jsi, Bože, chudé podělil! 12 Když Pán vyslovil svůj rozkaz, veliký průvod žen to zvěstoval: 13 „Králové s vojsky prchají, prchají, hospodyně si kořist rozdělí!“ 14 I když vás k zemi skláněla břemena, křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá, vaše perutě jsou ze zlata! 15 Všemohoucí tenkrát krále rozehnal, jako by temná hora Calmon sněhem zbělala! 16 Ó hory veliké, hory bášanské, hory skalnaté, hory bášanské! 17 Proč závistivě hledíte, hory skalnaté, na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek? Hospodin na ní věčně zůstane! 18 Božích vozů jsou myriády, jsou jich tisíce a tisíce – Pán ze Sinaje vchází do své svatyně!^[4] 19 Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce, vzal sis lidi jako dar, dokonce i ty, kteří se bouří, že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat! 20 Požehnán buď Pán, jenž každý den nás nese, požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla 21 Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy, Panovník Hospodin vyvádí ze smrti! 22 Svým sokům Bůh ale rozdrtí lebku, serve kštici těch, kdo žijí ve hříchu! 23 Pán praví: „Tvé soky přivedu zpátky z Bášanu, i z mořské hlubiny přivedu je nazpátek, 24 aby sis omyl nohy v krvi nepřátel, tví psi aby ji chlemtali jazykem!“ 25 Spatřili tvůj slavný průvod, Bože, průvod mého Boha a Krále do svatyně. 26 Vpředu šli zpěváci, vzadu hudebníci, mezi nimi panny v rytmu tamburín. 27 Velebte Boha ve svých shromážděních, velebte Hospodina, Izraelovi potomci! 28 Maličký Benjamín v čele si vykračuje, vůdcové Judy pak se svým zástupem, vůdcové kmene Zabulon a Neftalí! 29 Projev svou sílu, Bože,^[5] mezi námi, prokaž svou moc, Bože, tak jako dřív, 30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem – ať ti tam králové dary snášejí! 31 Odežeň šelmu, jež v rákosí se skrývá, to stádo buvolů, býčí národy. Rozdupej dychtící po kusu stříbra, rozežeň národy chtivé po boji! 32 Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta, Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát! 33 Zpívejte Bohu, království země, našemu Pánu žalmy zpívejte, séla 34 onomu Jezdci na dávných nebesích – slyšte, už burácí hlasem mohutným! 35 Uznejte, že Bohu patří moc, nad Izraelem je jeho velebnost, jeho moc sahá do oblak! 36 Bože, jak hrozný jsi ve své svatyni! Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří. Bůh ať je požehnán!