Žalm 106 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. 4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, 5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil. 6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém. 8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu. 9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. 10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele. 11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden. 12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále. 13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. 14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. 15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi. 16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý; 17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek. 18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen. 19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, 20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. 21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, 22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. 23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. 24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, 25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli. 26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout, 27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí. 28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model. 29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma. 30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila; 31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení. 32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš, 33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost. 34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, 35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony. 36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou; 37 obětovali své syny a své dcery běsům. 38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi. 39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost. 40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil, 41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí. 43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli. 44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování, 45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit. 46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí. 47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

Українська Біблія LXX УБТ

od Ukrainian Bible Society

1 Алилуя. Прославляйте Господа, бо Він добрий, бо Його милість навіки. 2 Хай промовляють так викуплені Господом, яких Він визволив із рук ворога. 3 Зібрав їх з країн: зі сходу, заходу, півночі й півдня. 4 Вони заблукали в безводній пустелі — не знайшли дороги до заселеного міста; 5 були голодні й спраглі, і умлівала в них душа. 6 І закликали до Господа у своїй недолі, і Він визволив їх від їхніх бід, 7 і дорогою прямою попровадив їх, щоби прибули до міста, де мали проживати. 8 Тож хай прославляють Господа за Його милосердя і Його чудеса для людських синів! 9 Адже Він наситив спустошену душу, — наповнив добром спраглу душу 10 тих, які перебували в мороку, у тіні смерті, були сковані нуждою і залізом; 11 оскільки вони збунтувалися проти Божих слів і поглумилися над радою Всевишнього. 12 Тож їхнє серце було впокорене працею; вони знемагали, та не було кому допомогти. 13 І, коли їх гнобили, вони заволали до Господа, і Він їх визволив з їхніх скорбот: 14 вивів їх з мороку і тіні смерті, кайдани їхні розірвав. 15 Тож хай прославляють Господа за Його милосердя і Його чудеса для людських синів! 16 Це ж Він розбив мідні брами і розтрощив залізні засуви! 17 Допоміг їм повернути з дороги їхнього беззаконня, бо через своє беззаконня вони зазнали приниження. 18 Будь-яка їжа стала огидною для їхньої душі, і вони наблизилися до воріт смерті. 19 І, коли їх гнобили, вони заволали до Господа, і Він їх визволив з їхніх скорбот. 20 Він послав Своє слово й оздоровив їх, визволив їх від їхньої погибелі. 21 Тож хай прославляють Господа за Його милосердя і Його чудеса для людських синів! 22 Хай принесуть жертву хвали, хай розкажуть про Його діла з радістю! 23 Ті, які відпливають у море на кораблях, котрі торгують на багатьох водних шляхах, 24 бачили Господні діла і Його чудеса в морській глибині! 25 Він промовив, — і зірвався нищівний вітер, піднялися вгору морські хвилі, — 26 вони підносяться до неба і спадають у безодню; їхня душа танула в біді. 27 Вони розбушувалися, заточуються, наче п’яні, — і вся їхня мудрість пропала. 28 Та у своєму горі вони заволали до Господа, і Він їх звільнив від їхніх страждань. 29 Він наказав бурі — і настала тиша, і заспокоїлися її хвилі. 30 Вони ж зраділи, що стихло. І Він привів їх до бажаної пристані. 31 Тож хай прославляють Господа за Його милосердя, за Його чудеса для людських синів! 32 Хай величають Його на зібраннях народу, на засіданні старців нехай Його прославляють! 33 Він обернув ріки в пустелю і водні джерела — на суху землю: 34 плодоносну землю — через злодіяння тих, хто на ній живе, — перетворив у солончаки. 35 А пустелю Він обернув в озерний край, і суху землю — у водні джерела. 36 Він поселив там спраглих, і вони збудували місто для проживання. 37 Тож вони засіяли поля, насадили виноградники і зібрали вирощений урожай. 38 І Він поблагословив їх, і стали дуже численними, і їхньої худоби не поменшало. 39 Та вони стали нечисленними, і зле їм було під тягарем страждань і болю. 40 Зневага вилилася на володарів, — Він дав їм блукати в непрохідних місцях, на бездоріжжі. 41 Він допоміг бідному вибратися з убогості й намножив родини, як отару. 42 Побачать це праведні й зрадіють, а все беззаконне закриє свої вуста. 43 Хто мудрий і буде дотримуватися цього? Вони зрозуміють милість Господню.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! 2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas! 4 Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě! 5 Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží! II. 6 Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího^[1] dráždili. 8 Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství. 9 Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! 10 Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. 11 Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. 12 Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem. 13 Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. 14 Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. 15 Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. 16 Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. 17 Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. 18 Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! III. 19 Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. 20 Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! 21 Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: 22 zázraky činil v zemi Chámově, u Rudého moře věci předivné. 23 Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. 24 Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. 25 Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. 26 Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, 27 že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. 28 Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. 29 Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. 30 Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. 31 Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky. 32 Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil. 33 V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty. IV. 34 Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil. 35 Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby! 36 Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli. 37 I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali! 38 Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem! 39 Svými skutky takto pošpinili se a svými činy smilnili. 40 Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil! 41 Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí. 43 Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž! 44 On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik. 45 Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí. 46 Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí. V. 47 Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme! 48 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen! Haleluja!