Zacharjáš 4 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Svícen mezi olivami - Boží lid, žijící z moci Hospodinovy, se stává světlem světa.

1 Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku, 2 a zeptal se mě: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Hle, vidím svícen, celý ze zlata, a na něm nahoře mísa se sedmi kahany. Všechny kahany na něm mají nahoře po sedmi hubičkách. 3 A nad ním dvě olivy, jedna z pravé strany a druhá z levé strany mísy.“ 4 Nato jsem se zeptal posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“ 5 Posel, který se mnou mluvil, mi odpověděl. Řekl mi: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“ 6 Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. 7 Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚Jeruzalém došel milosti!‘„ 8 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 9 “Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. ‚I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.‘ 10 A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“ 11 Nato jsem mu řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé i po levé straně svícnu?“ 12 A dále jsem se ho otázal: „Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?“ 13 Tu mi řekl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“ 14 Odvětil: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“

Slovo na cestu

od Biblica

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Zlatý svícen a dvě olivy

1 Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí. 2 „Co vidíš?“ zeptal se mě. „Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích. 3 A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“ 4 Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“ 5 „Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou. „Ne, pane,“ odpověděl jsem. 6 Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů. 7 Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“ 8 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 9 „Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. 10 Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“^[1] „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, jež procházejí všechnu zemi.“^[2] 11 Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“ 12 Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“ 13 „Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi. „Ne, pane,“ odpověděl jsem. 14 Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“

Bible Kralická

1 Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. 2 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. 3 A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho. 4 Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? 5 A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. 6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů. 7 Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu. 8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 9 Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. 10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi? 11 Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho? 12 Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? 13 I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. 14 Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.