Zacharjáš 11 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Pastýř dobrý a zlý - Hospodin ruší svou smlouvu a falešnou jednotu lidu.

1 Otevři svá vrata, Libanóne, ať tvé cedry pozře oheň. 2 Kvílej, cypřiši, že padl cedr, že vznešené stromy propadly záhubě. Kvílejte, bášanské duby, že padl neprostupný hvozd. 3 Slyš, jak pastýři kvílejí, že jejich vznešené nivy propadly záhubě. Slyš, jak lvíčata řvou, že pýcha Jordánu propadla záhubě. 4 Toto praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené k zabití. 5 Ti, kdo je kupují, zabíjejí je a za vinu nepykají; kdo je prodávají, říkají: ‚Požehnán buď Hospodin, to jsem se obohatil‘; a žádný z jejich pastýřů nemá s nimi soucit. 6 Ani já už nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusy rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu.“ 7 Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval „Vlídnost“ a druhou jsem nazval „Pouto“ a pásl jsem ovce. 8 V jediném měsíci jsem vyhnal tři pastýře, neboť jsem s nimi ztratil trpělivost a také oni o mě nestáli. 9 Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má být zahnáno, ať je zahnáno; a které zůstanou, ať se požerou navzájem.“ 10 Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. 11 I byla onoho dne zrušena a ty nejutištěnější ze stáda, které se mě držely, poznaly, že to je slovo Hospodinovo. 12 Řekl jsem tedy: „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra. 13 Nato mi Hospodin řekl: „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi. 14 Pak jsem zlomil druhou hůl, Pouto, na znamení, že ruším bratrství mezi Judou a Izraelem. 15 Ale Hospodin mi řekl: „Znovu si vezmi výstroj pošetilého pastýře, 16 neboť dám povstat v zemi pastýři, jenž zahnané nevyhledá, nebude pátrat po ztraceném, polámanou nebude léčit, o vyčerpanou se nepostará. Bude se krmit masem těch nejtučnějších, strhne jim paznehty. 17 Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.“

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Své brány, Libanone, otevři – tvé cedry oheň pohltí! 2 Kvílejte, cypřiše – cedry padly, velikáni jsou zničeni! Kvílejte, duby bášanské – ten hustý les je vykácen! 3 Slyš, to kvílejí pastýři – jejich skvělé louky zničeny! Slyš, to řvou mladí lvi – jordánské houštiny zničeny!

Ovce a pastýři

4 Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. 5 Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří. 6 Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“ 7 Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota.^[1] Začal jsem pást ty ovce 8 a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře. Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost. 9 Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“ 10 Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. 11 Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina. 12 Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných. 13 Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu. 14 Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem. 15 Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře. 16 Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky.^[2] 17 Běda mému ničemnému pastýři, který opouští stádo! Meč na jeho paži, na jeho pravé oko! Ať mu ta paže úplně ochrne, ať mu to pravé oko oslepne!“

Bible Kralická

1 Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé. 2 Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. 3 Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu. 4 Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané, 5 Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi. 6 Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. 7 Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, 8 A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. 9 Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. 10 Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. 11 A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. 12 Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. 13 I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře. 14 Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. 15 I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého. 16 Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. 17 Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.